Soubor esejů i kratších textů publicistky a překladatelky Silvie Ruppeldtové nachází analogie mezi periferním postavením Latinské Ameriky a střední i východní Evropy. Připomíná ovšem i to, v čem se geograficky tak vzdálená území liší a v čem bychom se v Latinské Americe mohli inspirovat.
Typického slovenského či českého čtenáře nenapadne, že by společnost, v níž žije, měla něco společného s Latinskou Amerikou. A určitě ne to, že by Latinská Amerika mohla být „laboratórium našej modernosti“, jak zní titul úvodního eseje knihy Silvie Ruppeldtové Druhá tvár modernity. Eseje o Latinskej Amerike. Umíme si tento kontinent, jejž si spojujeme s vášnivými revolucionáři, představit jako laboratoř trpělivých experimentátorů? Zvlášť když si uvědomíme, že jde o vzdálené země, které máme sklon chápat jako zaostalé?
Krádež území i lidí
Autorčina provokace je nicméně trefná. Právě dobýváním amerického kontinentu začíná první etapa evropské modernity, kdy se Evropa stává poprvé pánem širšího světa a vzniká nová podoba kapitalismu založeného na obrovské a krvavé krádeži území a následně na krádeži lidí, kteří měli pracovat v nevídaně velkých dolech a na plantážích, z nichž suroviny okamžitě odcházely na světový trh. V Latinské Americe také vznikly mnohé …
