Soubor esejů i kratších textů publicistky a překladatelky Silvie Ruppeldtové nachází analogie mezi periferním postavením Latinské Ameriky a střední i východní Evropy. Připomíná ovšem i to, v čem se geograficky tak vzdálená území liší a v čem bychom se v Latinské Americe mohli inspirovat.

Následující řádky se otevřeně hlásí k melancholické pozici folkloristy, který se k minulosti obrací hlavně proto, aby vyhledával malé příběhy vytěsněné z velkých dějin a mohl na ně nově navázat. Z takové perspektivy se i porážky mohou jevit jako motor emancipace.

Loutkové divadlo sice vytváří lákavou a zábavnou fikci, kterou si užívají herci, rodiče i děti, používá k tomu ale prosté prostředky, které nenechají diváky zapomenout, že vše, co se odehrává, je jen jako. Proč se u loutkového divadla bavíme právě tím, že umělost jeho světa …