Václav Girsa žije v Orlických horách, kde pozoruje, jak postupuje sucho a úbytek lesů. Stromy vnímá jako bytosti, které mají schopnost pomoci člověku v krajině zasažené změnami klimatu. Kdyby měl moc, ochránil by a rozšířil zbytky pralesních systémů. Jelikož ji nemá, koupil si kus lesa, ve kterém vše živé nechává žít a mezi jehličnany sází listnaté stromy. Do jeho výtvarné tvorby se výrazně promítá život v krajině a mezi zvířaty. Doufá, že vesmírné bytosti budou empatičtější a k přírodě šetrnější než lidé, ale zároveň o tom i pochybuje. Jejich střet s lidmi by nicméně mohl vést k věcem, které věda není schopna predikovat.
