LP, Thrill Jockey Records 2024
Nové album kanadsko-americké hudebnice Claire Rousay nezačíná optimisticky. Slyšíme mužský hlas, který říká: „Jsou čtyři ráno, a já nedokážu přestat vzlykat. Celé dny nemůžu jíst, spát ani vstát z postele. Už dvacet dnů jenom brečím. Teď když píšu, je to varovné znamení. Něco je špatně.“ O chvíli později hlas dodá: „Píšu to na svém iPhonu. A už teď můžu říct, že tenhle text bude znít jako vzkaz sebevraha nebo marný pokus být opravdový.“ Posluchači alternativní scény autorčinu tvůrčí metodu nejspíš znají: ambientní písničkářka, v jejíž experimentálně laděné tvorbě najdeme i prvky field recordings nebo vliv musique concrète, vytváří koláže zvuků a pocitů a její desky bývají vnímány jako svého druhu deník. Úvodní track tak působí jako prolog k dalším „zápiskům“. Mužské zabarvení hlasu však vyvolává nejistotu, čí deník vlastně posloucháme. Tato nejistota je důležitá: ukazuje, že prožitky, jež album Sentiment zprostředkovává, nejsou jen privátního rázu. V době, kdy se mladí lidé nebojí sdílet tísnivé dojmy ze svých životů, lze nahrávku Claire Rousay chápat jako generační gesto (takový dojem ostatně vyvolal i její květnový pražský koncert). Přesto se nedá mluvit o novém přístupu, vždyť už v nultých letech tento druh laptopového písničkářství získal poměrně velký ohlas (viz Atlas Sound nebo Grouper). Nový je pouze kontext: zatímco dříve jsme podobné nahrávky poslouchali s přesvědčením, že nám v nich hudebníci odhalují svou intimitu, dnes je považujeme za výraz společné zkušenosti.