Skoro přesně před dvaceti lety se mi dostal do ruky časopis, který vedle rad do života, na něž zapomenete, jen co opustíte čekárnu zubní ordinace, obsahoval i rozhovor s Donaldem Trumpem. Věděl jsem tehdy, že je to člověk, co má rád peníze, moc a ženy s bujným poprsím, ale ukázalo se, že je ještě větší blbec, než jsem si myslel (všem ouředně uznaným blbům se omlouvám). Závěrečný dotaz nasadil celému interview korunu. Co by udělal, kdyby se stal prezidentem Spojených států? Zavolal by si představitele blízkovýchodních ropných velmocí a postavil by je do latě, protože Ameriku nikdo nesmí brát na hůl!
Pochopitelně jsem si nedokázal představit, že by se někdo jako Trump mohl stát prezidentem USA. Ve Washingtonu právě úřadoval George W. Bush, který hranice možného posunul o pořádný kus, ale neomalený byznysmen byl úplně jiná liga. V Trumpově pojetí světa bylo všechno jasné jako facka – s výjimkou jeho účesu. Když podrobně popisoval každodenní přípravu své ikonické patky, z myšlenkové hlušiny se vyloupl první a poslední náznak rafinovanosti.
V roce 2016 se ukázalo, že realita občas dokáže překonat veškerou imaginaci, ale ani tehdy jsem se nepoučil. Když Trump neuznal svoji porážku ve volbách v roce 2020 a spustil štvavou kampaň, která v lednu následujícího roku vyústila bezprecedentním útokem Trumpových příznivců na sídlo Kongresu, opravdu jsem nevěřil tomu, že by se někdy mohl do úřadu vrátit. Nyní jej na fotkách a videích sledujeme, jak zakrvácený po neúspěšném atentátu se vztyčenou pěstičkou vyzývá k boji, a těžko popřít, že má celkem slušně nakročeno do Bílého domu. Alternativou je dosluhující prezident, jednaosmdesátiletý Joe Biden, který svou nemohoucností začíná připomínat nejvyšší představitele Sovětského svazu v závěrečných fázích jejich vlád.
Byla by to úleva, kdyby Trumpa hraniční zkušenost dovedla k sebereflexi a kdyby se Biden, o jehož způsobilosti k dalšímu funkčnímu období po nedávných veřejných vystoupeních pochybuje čím dál víc lidí, vzdal ze zdravotních důvodů kandidatury. Spíš to ale vypadá, že celá tahle marnost bude pokračovat a já budu znovu žasnout nad omezeností své představivosti. Kolikrát ještě?