Co si má v létě počít sportovní fanoušek, který si rád užívá českou nadřazenost nad zbytkem světa? Může si samozřejmě dokola pouštět sestřih z mistrovství světa v hokeji. Zlato stále těší, hlášky Roberta Záruby nepřestaly šimrat a pohled na ledovou plochu může být v horkých dnech osvěžující. Momentky z oslav – včetně těch, na nichž manažer české reprezentace Petr Nedvěd osahává servírku – zase dávají vzpomenout na éru bezstarostného mužského šovinismu. Ale co dalšího? Na fotbalové EURO je lepší zapomenout – parodii na fotbal v podání českého výběru si mohli vychutnat snad jen masochisté.
Ti, co mají rádi krev, tlačenku, utopence či lidské tělo zaklesnuté buď do pletiva, anebo do jiného těla, na konci června s nadějí sledovali zápas o titul MMA v polotěžké váze mezi „českým samurajem“ Jiřím Procházkou a obhájcem titulu, Brazilcem Alexem Pereirou. Ale ani tohle nevyšlo. Brazilský zápasník do lasvegaského oktagonu nastoupil v kostýmu odkazujícím na tradiční oděv amazonských indiánů a rodáka z jihomoravských Hostěradic na začátku druhého kola skopl jako malinu. Zápas skončil tak rychle, že ten, kdo lačnil po krvi, a ne po reklamě na sázkovku, si opravdu moc nesmlsnul. Procházka, který se honosí značkou BJP („bomby jako piča“), si ze souboje odnesl těžký otřes mozku a teď možná přemýšlí o tom, nakolik o jeho prohře rozhodly šamanské síly, z nichž jeho protějšek údajně čerpá.
Český fanoušek je každopádně v šoku, napřed fotbalisté a pak tohle! Jak z této frustrace ven? Co třeba zkusit žít vlastní život a neprojektovat svou identitu do někoho, kdo o nás v životě neslyšel? Nebo je problém v českém samuraji? Co kdyby se vykašlal na apropriaci japonské kultury a příště nastoupil třeba v domažlickém kroji, s umělohmotnou sekerkou a vlajkou s psí hlavou? Nepomohlo by to?