„Smrtící žabí jed. Silné psychedelikum ve světě zabíjí, v Česku je volně prodejné,“ hlásá titulek na webu iDnes. Jde o typický příklad clickbaitu: senzacechtivý čtenář článek otevře v naději, že se dozví o masových úmrtích po požití démonické látky, a pak se dočte, že „na světě už po její aplikaci lidé zemřeli“. To samé se ovšem dá říct i o rohlíku.
Nechci zlehčovat zjištění, že je na českém trhu volně dostupná substance, která by rozhodně měla být regulována. Zároveň je však jasné, že společenská nebezpečnost halucinogenu 5-MeO-DMT, obsaženého ve slizu, který produkuje Bufo alvarius neboli ropucha coloradská, je drasticky nízká v porovnání s mnoha dostupnějšími drogami v čele s alkoholem. Že se některé drogy démonizují, zatímco jiné, nebezpečnější zlehčují, to je stará česká písnička. O psychedelikách se přitom už i u nás běžně píše bez předsudků, čas od času se ale nějaká podpásovka objeví – jsme totiž v Česku a tady se chlastá. S tím nakonec souvisí i odchod Jindřicha Vobořila z postu národního protidrogového koordinátora, o němž nedávno informovala vláda. Vobořil prosazoval legalizaci měkkých drog a často hovořil o škodlivosti konzumace alkoholu, a proto ležel v žaludku zejména politikům z KDU-ČSL.
Zmíněný článek přitom – navzdory bombastickému názvu – nevolá po represi, a dokonce cituje Filipa Zárubu, autora dokumentu Bufo Alvarius – The Underground Secret, který o „žabím tripu“ říká: „Opustíte vlastní tělo, vlastní ego, tento vesmír. Dostanete se na zdánlivě prázdné místo, kde neexistuje prostor ani čas. Je tam jen čisté absolutní vědomí plné lásky, kreativity a inteligence.“ To by možná prospělo i Marianu Jurečkovi a dalším selektivně nekompromisním protidrogovým bojovníkům.