Když jsem nedávno spolupřekládal Eurípidovu tragédii Médea, vzpomněl jsem si na bulharský Plovdiv. A udělal podle Plovdivu jeden verš!
V pozadí Eurípidových veršů se občas vyskytují sportovní termíny, které do textu vnášejí expresivitu, přesnost a nové významové roviny. Ve hře Bakchantky například, ve slovních přestřelkách dvou mladíků, Dionýsa a thébského vládce Penthea, užívá Eurípidés slova, která odkazují k zápasnickému klání (myslím, že je tam řeč o zaklesnutí údů), čímž se posiluje tělesnost a erotičnost těch hádek, upozorňuje se na potlačovaný vzájemný obdiv těch dvou chlapců a jejich mučivé nenaplněné touhy atd. A jeden krátký monolog, v němž Médea utvrzuje své okolí a sama sebe v tom, že opravdu zavraždí své dva syny (Glauké, Iásonova nová žena, i její otec už to mají za sebou), zní takhle:
Je rozhodnuto, přítelkyně.
Zabiju je co nejdřív – a pak rychle pryč!
Nesmím to odkládat, nesmím dopustit,
abych své malé ohrozila tím,
že zemřou v …
