Svoboda je v západní tradici bytostně spjatá se svobodou pohybu, na jejíž omezování býváme velmi citliví. Současné ekologické, migrační i politické krize ale ukazují, že takové pojetí už nestačí. Svoboda zůstat – právě tak nazvala německá filosofka (viz rozhovor na následující dvoustraně) svou loni vydanou knihu. Přinášíme překlad několika úvodních kapitol.
Víte, co je to za pocit, když se vlaštovky vrátí? Neznám nikoho, kdo by žil poblíž stodol a kůlen a ten okamžik pro něj nic neznamenal. Je to svátek, skoro jako Vánoce nebo První máj. I ten nejtužší sedlák, třeba by měl v chlévech desetitisíce brojlerů živořících k porážce, zajišťuje zarážkou otevřená okna stodoly, aby jimi mohly vlaštovky létat sem a tam. Zahrádkáři v sousední vesnici hnětou hliněné misky, díky kterým se pod plechovou střechou nepřehřejí hnízda. Dokonce i lesby proklínají své kočky. A uprostřed mrzké každodennosti nastupujícího antropocénu vlaštovky zůstávají posvátné.
Ale není to datum předem vyznačené v kalendáři a neorganizujeme žádné slavnosti. Nedělá se vlastně nic, jen si spolu o tom vyprávíme: „U nás už jsou vlaštovky – a co u vás?“ Kus kouzla spočívá v tom, že vlaštovky k nám tak docela nedorazí. Odlišují se od jiných zpěvných ptáků tím, že téměř nikdy nepřistávají na zemi. Jen když stavějí hnízdo, sbírají ze země malé kuličky bláta; …
