Debutový román Miroslava Hlauča Letnice se pokouší najít nový jazyk pro události, které už nastaly. Připomene řadu knih, jež jste četli, nebo příběhů, které jste někdy slyšeli, ale rozhodně se nepodobá žádnému z děl současné české prózy.
„Lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin! Děje se ale, co bylo předpověděno,“ píše se v druhé kapitole Skutků apoštolských v souvislosti s děsem, jejž vyvolají Letnice. Ve stejnojmenném románu Miroslava Hlauča se, pokud jde o alkohol, na čas nehledí, děje se něco, co se s obavami očekává, ačkoli nikdo neví, co přesně bylo předpovězeno, a blížící se Svatodušní svátky vyvolávají hrůzu navzdory tomu, že „vylití ducha“ neprovází hukot, prudký vítr a ohnivé jazyky, ale groteskní idyla.
Za dnů slunečných a jasných
Rozpomínání na konec světa – jak zní podtitul Hlaučova románu – začíná na Květnou neděli roku 1903. To se totiž do podhorského městečka Svatý Jiří, zapadlého kdesi v habsburské monarchii, vrací ze světa zmrtvýchvstalý Odysseus Pastýř. Nápadně emblematický počátek vyprávění až skoro s drzostí připomene ta nejtradičnější topoi – návraty marnotratných synů, udatných bojovníků či …
