Když se koncem července objevily zprávy, že z ruských věznic zmizeli čtyři političtí vězni – jeden postarší muž a tři ženy, z toho jedna vážně nemocná –, ledaskoho napadlo, že by mohlo jít o výměnu. Nikdo se to ale v těch prvních dnech neodvažoval vyslovit nahlas, dokonce ani Olga Romanovová, novinářka a ředitelka organizace na obranu práv odsouzených a jejich rodin, která velmi dobře ví, jak ruské vězeňství funguje. I ona se v řadě rozhovorů pro ruská nezávislá média bránila přílišnému optimismu a tvrdila, že když se v Rusku po vězni nečekaně slehne zem, obvykle to nic dobrého nevěstí – nejčastěji přídavek k už tak dlouhému trestu. Výměnu ani amnestii sice nevylučovala, ale zdály se z oblasti snů.
„Sněte – všechny vaše sny se velmi brzy vyplní,“ stálo na papírku, který Nina 31. července vytáhla z rozlomené čínské sušenky štěstí. Někdo balíček s nimi snad z legrace, snad ze zoufalství přinesl na oslavu jejích narozenin. „Je to to, na …
