Když se v 19. století prosazovala moderní představa národa, vznikl také ideál sdílené minulosti: národní pospolitost vzniká tam, kde lidi spojuje síť základních kulturních referencí. Žádoucí kulturní reference byly vždycky spjaty s určitými výchovnými hodnotami: Jan Jeník z Bratřic byl sice český vlastenec, jeho sbírka „nezbedných a pohoršlivých“ lidových písní však do českého kánonu nikdy nepronikla.
Postupem času se žádoucí výbava „kulturního člověka“ začala rozšiřovat o díla evropská a nakonec i světová. Zatímco romantikové hledali svou totožnost v minulosti, moderní lidé sami sebe čím dál víc definují sítí současnou. Pro dnešního maturanta je podle všeho snazší dívat se na film v angličtině nežli přečíst román psaný košatou češtinou konce 19. století. Obsah si studenti přečtou na internetu a ti zvídavější příslušnou knihu tu a tam otevřou, aby „nasáli atmosféru“.
Z dnešní perspektivy se ukazuje, že ti, kteří patřili do normativního …
