editorial
Zatímco papež František dává čím dál více najevo, že víra budovaná na nenávisti není s křesťanstvím slučitelná, Marek Benda a jeho parta z ODS, KDU-ČSL, TOP-09 a SPD vedou svatou válku proti všem, kdo se jim nepodobají. Z jejich hledání fackovacích panáků mezi úplně obyčejnými lidmi je už většina otrávená. Průzkumy veřejného mínění totiž hovoří dlouhodobě jasně: například „kontroverznímu“ manželství pro všechny většina obyvatelstva Česka fandí. (Všechna čest iniciativě Jsme fér, děláte skvělou práci, děkujeme!)
Zatímco sledujeme komedii z Poslanecké sněmovny, v české kultuře je možné víc a víc slyšet queer hlasy. A děje se to zcela přirozeně, není to žádná politická agitka. Je to zkrátka proto, že queer lidé u nás žijí a svobodně se vyjadřují jako všichni ostatní, a to i na poli umění. Queer lidé dýchají, píší, milují se, kreslí, starají se o sebe navzájem, nabízejí si podporu, fotí, lepí koláže, vaří si večeře, chodí cvičit, zpívají, hrají na hudební nástroje, objímají se, vystupují v divadle, tančí, oblékají se, ale taky čtou, chodí na výstavy, jedí, sledují filmy a divadlo, chodí na večírky, mají se rádi a mají děti.
V tomto čísle se snažíme ukázat bohatost a rozmanitost queer hlasů v české kultuře a upozorňujeme na dialog, který umění této marginalizované skupiny vede s mainstreamem. Dozvíte se tak, co se děje v české queer hudbě, literatuře, poezii, divadle nebo výtvarném umění: kam se ubírá drag, co je to camp nebo proč hledání podoby nebinární češtiny nemusí nutně být bizarní výstřelek – je to zkrátka pokus o vyjádření vlastní identity. Jste-li queer, jste neustále na očích a vždycky budete v hledáčku konzervativních politik. Příkladem může být Hitlerovo Německo, Putinovo Rusko a donedávna i katolická církev, která se ale nyní snad alespoň prostřednictvím svého nejvyššího představitele vrací ke křesťanským principům lásky k bližnímu. A tak ač mnozí poslanci stále mávají vlajkou straight pride, která připomíná především vzor vězeňské uniformy, je čím dál jasnější, že queer znamená hlásit se k lásce, přijetí a barevnosti. Queer lidé si berou politiku zpět jazykem umění!
komentář
recenze čísla
V průzoru dneška
Výbor z textů Josefa Guttmanna
literatura
Noční květ a plavý přelud
Gérard de Nerval a snové návraty do minulosti
Stát se neviditelným
Nepoučená česká queer literatura
Vlídná pozvání do queer zkušenosti
K literatuře touhy, odpovědnosti a respektu
Všude násilí a všude lest
Noční host ve světle nečekané pozornosti
film
divadlo
Drag na velkém jevišti
Co nabízí platforma PiNKBUS a komu?
hudba
Lokální oteplování
Česká a slovenská queer hudba
Svoboda se nedává, ale bere
Queer Ukrajina v kontextu ruské agrese
výtvarné umění
Od LGBTQ+ ke kvíření
Proměny výstav českého queer umění v posledních letech
V táboře přehnaného
Poznámky k senzibilitě campu
esej
Co to dělají s naší češtinou?!
Nebinární lidé a genderově inkluzivní jazyk
rozhovor
Umění je terapie společnosti
S Danielou Špinar o empatii a pestrosti
poezie
Obdivuj mě, než mě pošlapeš
Česká queer poezie
společnost
Když není místo pro spravedlnost
Ukrajina hledá půl milionu nových obránců
Manipulace po útoku
Defektní zprávy spojené s tragédií na FF UK
par avion
Z čínských médií vybral Filip Jirouš
minirecenze
eskalátor