Queer tematika se v české a slovenské hudební tvorbě objevuje v posledním desetiletí čím dál častěji, ač jde zatím hlavně o menší, nezávislé projekty. Co chtějí sdělit a jaké k tomu využívají prostředky? A ve kterých složkách hudby má smysl queerness hledat?
Hudba svá sdělení tvoří vlastními systémy – rytmem, melodií nebo harmonií – a na fenomény okolního světa často kašle. Jak lze ve zvuku hledat významy spojené se sexuální a genderovou transgresí? Má vůbec smysl bavit se o queerness v hudbě? Mohli bychom si pomoci postavou tvůrce: queer hudbu přece musí tvořit LGBTQ+ lidé. Už v roce 1967 ale sémiotik Roland Barthes v eseji Smrt autora (česky v časopise Aluze č. 3/2006) odmítl vysvětlovat dílo Petra Iljiče Čajkovského skladatelovou „neřestí“. Hudba produkovaná queer lidmi zkrátka nemusí být queer. Potvrzují to třeba Jan Bendig nebo Aneta Langerová, kteří svou sexuální orientaci neskrývají, ale queerness je v jejich hudbě jako šafránu.
Hledáme-li queer v hudbě, standardně se obracíme k textům. Špetku kvíření překvapivě najdeme už v české operní klasice. Když byla v Československu v roce 1961 legalizována homosexualita, v pražském T-klubu zněla árie Dalibora ze stejnojmenné Smetanovy opery: „Vždy odolal jsem čarozraku žen, / po příteli můj duch toliko toužil. / Mé přání splněno, přátelství sen / jsem snil, u Zdeňka v ňader tůň se hroužil.“ Explicitní homoerotičnost textu je však třeba připisovat spíše překladu z původního německého libreta než skladatelovým snahám o emancipaci kvíru. Ani homoerotický text tedy nemusí stačit, abychom určitou hudbu mohli označit za queer. Zlidovělé hity jako Láska je láska Lucie Bílé nebo Globální oteplování kapely Nightwork o stejnopohlavní touze vysloveně mluví, přesto si je queer komunita přisvojuje spíše ironicky, asi jako zmíněnou Smetanovu árii. Mluví totiž o queer zkušenosti zvnějšku a pro většinové publikum.
Teplo a mír
Má ale o vlastní zkušenosti právo zpívat pouze ten, kdo ji prožívá, tedy autor, v jehož relevanci už po Barthesovi stejně nikdo nevěří? Lepší je využít koncept lyrického subjektu, který z určité pozice hovoří určitým způsobem o určité zkušenosti. Odkaz k reálné identitě autora nebo interpreta pak není nutný. Queer hudba tedy sděluje queer zkušenosti jazykem chápaným a přijímaným LGBTQ+ komunitou. Takový přístup se postupně objevuje i na české a slovenské scéně. Zmínit lze například dva loňské debuty. Radek Horáček na EP Poodle Tales na pozadí tanečních beatů s více či méně zjevnou ironií vypráví o nešťastných láskách (Kluk Guma) nebo dospívání na socialistickém sídlišti (Vondráčková Madonna). Texty z alba Discopláň projektu Wheel Cherry, za nímž stojí básník Jakub Strouhal, mají melancholičtější ráz a nevyhýbají se stinnějším stránkám queer zkušenosti: „Už nejsme malí kluci / co se snažej utýct / duhovejm modřinám,“ zpívá v songu Vokativ. Ve skladbě Nudapláž vyjmenovává drogy užívané při chemsexu, po němž zbývá jediné: nuda a pláč.
Také Slovensko loni zažilo výrazný debut: indiepopový zpěvák Vojtik na jaře zveřejnil singl Detviansky sen, v němž vypráví o dospívání na slovenském maloměstě z perspektivy queer Roma. Následovalo album Kvety z Podpoľania, přibližující postavu citlivého teenagera. Píseň Nežijem (v realite) reflektuje nenaplněné platonické lásky, Krv problematické vztahy s rodinou a Vôňa fialky zážitky se staršími muži. Slovensky o queer tématech už v minulé dekádě zpíval Josef Rabara alias Mušnula, který si ve skladbách jako Ak nie si, tak budeš nebo Skúška prvých šiat pohrával s výrazivem dragu.
Hranice genderu i „dobrého vkusu“ překračuje drag queen Miss Petty. „Sním vše, co život nabízí, jsem hrdá, tlustá kráva,“ rapuje v úvodu hitu Jsem tučná, v písni Mega kozy zase vychvaluje svoje „obrovský cecky / přehnaný vemena“. Performerka přehání i hudebně, styl vychází především z opulentního hyperpopu. Na singlech (souborně vydaných na kazetě Miss Petty, 2021) i na EP Y2GAY (2021) a Slay (2022) ironicky vypráví o životě drag queen, někdy s vysloveně politickými hesly jako ve skladbě Teplo a mír: „Cesta je cíl, moje cesta je queer / jediná cesta je teplo a mír.“
Age of Colours
Queer cesta mnohé interprety vede i mimo republiku. Je to případ projektu Teza, na němž po přesunu do Berlína začala pracovat Tereza Lavičková. „I want you to see / the colours inside of me when / I am falling for her,“ zpívá v dramatickém synthpopovém aranžmá singlu Colours. O dalších fasetách lesbické zkušenosti má pojednávat plánované album For All the Women I’ve Ever Loved. Teza také společně s Katarziou a dalšími interprety účinkuje v písni Propojený, věnované obětem útoku před bratislavským klubem Tepláreň.
Anglickojazyčné texty mostecké shoegazeové kapely Favorite Obsession na EP Sad Disco (2021) zkoumají queer vztahy, monogamii a hranice sexuality. Anglicky o gay zkušenosti zpívá i Hynek Uher pod pseudonymem Princip. Na posledním EP Tragicomedy (2022), natočeném ve spolupráci s producentem Rainerem, se věnuje temnějším tématům, jimž odpovídá i temnější synthpopový zvuk. Alternativnější elektroniku přináší Ephemeral Harms, hudební projekt výtvarníka Jana Duriny, který se vedle problematiky queerness zabývá i otázkami duševního zdraví.
Největším projektem místní queer hudby je rozhodně ADONXS zpěváka Adama Pavlovčina, vítěze soutěže SuperStar. Za debutovou deskou Age of Adonxs z roku 2022 totiž stojí nadnárodní label Warner Music. Na rozdíl od zbytku scény se Pavlovčin může hudbě věnovat profesionálně a má nakročeno přinejmenším na evropskou kariéru. Specificky barevným basem zpívá anglické texty o lásce a touze, které jsou někdy výslovně homosexuální (Two Romeos), většinou ale neurčité. Queerness je v jeho případě ukotvena především v nákladných videoklipech plných milostných scén a referencí na queer vizualitu.
Eskapismus a touha po změně
Queerness se v hudebním prostředí nemusí projevovat jen jazykově nebo vizuálně. Dá se také mluvit o žánrech, které už svou formou komunikují se zkušeností vybočování z normativního systému. Hudba díky svému komplikovanému vztahu s realitou může nabízet únik. Moment vytržení poskytuje například muzikál. Literární a filmový vědec D. A. Miller poukazuje na strukturní vlastnost žánru, který neustále přepíná mezi běžným světem mluveného slova a magickou sférou zpěvu a tance, a právě momenty, v nichž se v muzikálu začíná zpívat a tančit, spojuje s touhou po úniku z reality.
Muzikály mohou o queer příbězích vyprávět i explicitně: živě je v Praze možné vidět rockovou one wo*man show Hedwig a její Angry Inch v Malostranské besedě nebo shadowcast kultovního filmu Rocky Horror Picture Show. Z tuzemské tvorby stojí za zmínku představení Otřást vesmírem skladatele Vojtěcha Franka a libretisty Jakuba Hojky, uvedené Divadlem J. K. Tyla v Plzni v roce 2021. Skvěle zhudebněné komorní drama představuje postavy řešící rozpor mezi sexuální identitou a rodinnými závazky. Miller ovšem poukazuje na to, že queerness lze hledat v samotné formě muzikálu, nikoli pouze v tom, o čem muzikál vypráví.
Útočiště před světem poskytuje prostor tanečního parketu. Žánry jako disco, EDM a techno se rozvíjely v queer komunitách západních metropolí a pražské parties jako Aqueerius nebo DICK, pořádané uskupením Pioneer, na tuto tradici navazují. Až aktivisticky se do dění zapojuje kolektiv Queer Spaces Network v klubu Fuchs 2. Elektronická taneční hudba DJs jako Lil Autotune, Kaa Glo nebo Taysa zní na nejrůznějších queer eventech v Praze i regionech.
Jestliže v muzikálu spatřujeme eskapismus, zvukovou syntézu můžeme propojit s touhou po změně. Tvárnost samotné zvukové matérie odpovídá zkušenosti trans osob a průkopnice elektronické hudby Wendy Carlos nebo před třemi lety předčasně zesnulá producentka Sophie toto spojení potvrzují. Z našich končin lze zmínit třeba Toyotu Vangelis, která v písni Marie na debutovém albu Výklopný světlomety k promýšlení genderové identity využívá hyperpop. Institucionálně tento proud hudby podporuje Synth Library Prague, nezávislá instituce hlásící se ke queer a feministickým postojům.
Česká a slovenská queer hudební scéna ožila především v posledním desetiletí a velkou zásluhu na tom má demokratizace přístupu ke studiovým technologiím. Většina projektů vzniká zdola, stranou zájmu velkých vydavatelství. Podobně jako v české mainstreamové hudbě i na queer scéně nicméně zatím převládají hlasy mužů. Také žánrově je dost homogenní: dominuje pop, elektronika a indie písničkářství. Žánry jako rock, metal nebo rap na své coming outy dosud čekají. Podobnou trajektorii opisovala queer hudba na globální scéně, kde se dnes už o různorodých queer tématech rapuje nebo zpívá na vrcholu hitparád. Doufejme, že se situace promění i u nás. A snad nepůjde jen o nápodobu západních vzorů. Projekty jako Vojtik, Miss Petty a mnohé další ukazují, jak hodnotné je zpívat o specifické lokální zkušenosti.
Autor je kulturní publicista.