Queer tematika se v české a slovenské hudební tvorbě objevuje v posledním desetiletí čím dál častěji, ač jde zatím hlavně o menší, nezávislé projekty. Co chtějí sdělit a jaké k tomu využívají prostředky? A ve kterých složkách hudby má smysl queerness hledat?
Hudba svá sdělení tvoří vlastními systémy – rytmem, melodií nebo harmonií – a na fenomény okolního světa často kašle. Jak lze ve zvuku hledat významy spojené se sexuální a genderovou transgresí? Má vůbec smysl bavit se o queerness v hudbě? Mohli bychom si pomoci postavou tvůrce: queer hudbu přece musí tvořit LGBTQ+ lidé. Už v roce 1967 ale sémiotik Roland Barthes v eseji Smrt autora (česky v časopise Aluze č. 3/2006) odmítl vysvětlovat dílo Petra Iljiče Čajkovského skladatelovou „neřestí“. Hudba produkovaná queer lidmi zkrátka nemusí být queer. Potvrzují to třeba Jan Bendig nebo Aneta Langerová, kteří svou sexuální orientaci neskrývají, ale queerness je v jejich hudbě jako šafránu.
Hledáme-li queer v hudbě, standardně se obracíme k textům. Špetku kvíření překvapivě najdeme už v české operní klasice. Když byla v Československu v roce 1961 legalizována homosexualita, v pražském T-klubu zněla árie Dalibora ze stejnojmenné Smetanovy opery: …
