V souvislosti s útokem na Filozofické fakultě v Praze se objevily různé typy defektních zpráv a informací. Z velké části šlo o produkty české konspirační a dezinformační scény. O jaké typy výroků se jednalo a jaká nedorozumění se s nimi mohou pojit?
Asi týden po vraždách spáchaných na pražské Filozofické fakultě zveřejnil týdeník Echo24 článek Filozofická fakulta nařídila psychoterapii a zakázala výstupy v médiích. Titulek textu, podepsaný šifrou VHK, byl dezinformací. Fakulta pouze uvedla, že kvůli probíhajícímu vyšetřování dostala pokyn od Police ČR „prozatím nic nekomunikovat“. V případě psychoterapie fakulta označila jako povinnou pouze instruktáž pro ty, kdo budou hovořit se studenty, o povinné psychoterapii nebyla řeč. Důležité přitom je, že dezinformační titulek neklame pouze v těchto bodech. Použitými slovesy zároveň asociuje tvrzení, že FF UK je autoritářskou institucí, která ze své moci nesleví ani v takto těžkých okamžicích.
Manipulace a nenávist
Uvedený titulek je pouze příkladem méně probíraného fenoménu spojeného s útokem. Podrobně již byl komentován neadekvátní přístup některých médií při prezentaci události: diskutovaným případem bylo zveřejnění osobních informací o vrahovi včetně jeho fotografie. Vedle toho ale existuje jiný, zatím méně probíraný typ problematické odezvy: množina dezinformací, konspiračních teorií a nenávistných projevů na sociálních sítích či webech tzv. nemainstreamových médií. Popíšu stručně nejen tyto projevy, ale také několikeré nedorozumění, které se s nimi pojí. Mým zdrojem byly především webové deníky Aeronet, Protiproud a Echo24 a facebookové profily Jindřicha Rajchla, Nely Liskové nebo Matouše Svobody. Čerpal jsem i z diskusních příspěvků publikovaných na zmíněných stránkách či profilech. Celkově jsem zhlédl asi tisíc výroků.
Zaměřme se nejprve na rozmanité typy defektních zpráv. Prvním jsou dezinformace. Například bylo možné zaznamenat tvrzení, že student byl k vraždám někým dotlačen, že byl vydírán nebo že bezesporu není vrahem z Klánovic. Případně se hovořilo o tom, že šlo o osobu jiné národnosti, než se veřejně uvádělo.
Právě v případě těchto spekulativních tvrzení je třeba říci, že jejich cílem není nutně klamat. Jak opakovaně upozorňují teoretici dezinformací, cílem tohoto typu zpráv je spíše manipulovat – tedy přivádět množství recipientů k postojům, které odporují jejich zájmu. To bylo patrné u řady příspěvků o masakru na FF UK, které měly čtenáře v rámci dané debaty dovést k tomu, aby přinejmenším méně věřili zprávám a autorům obecně považovaným za důvěryhodné: na základě nového „výkladu“ se i podložená tvrzení zpětně mohou jevit jako pouhé „verze“ či jako jeden „narativ“ z mnoha možných. Výroky vyšetřovatelů či zástupců fakulty je pak nutné „brát s rezervou“.
Druhým typem defektních výroků, které se v souvislosti s vraždami na FF UK objevily, byly nenávistné projevy. Například bylo možné narazit na více či méně explicitní tvrzení, že vrah byl původem Ukrajinec. Případně se v různých variantách opakoval výrok, že psychologický profil vraha byl dán tím, že studoval humanitní obory. Cílem bylo demonstrovat, vyvolat či prohloubit negativní postoj vůči příslušným skupinám, tedy Ukrajincům nebo právě studentům humanitních oborů.
Výzkumy hate speech se shodují v tom, že tyto projevy nemusejí být pouze vyjádřením autentického pocitu nenávisti vůči určité skupině. Může jít o vykalkulované výroky, jejichž autor chce pro svůj prospěch využít existující nepřátelské postoje vůči některé společenské skupině. Právě takto kalkulovaná hate speech zaznívá často ze strany populistických politiků, kteří tímto způsobem usilují o přízeň u určitého typu publika.
I v případě FF UK se objevily projevy, které je vhodné interpretovat tímto způsobem. Diskutovaným případem byly například výroky poslance Jiřího Kobzy (SPD). Ten v návaznosti na vraždy formuloval několik pohrdavých tvrzení o FF UK a označil vraha za produkt zde praktikované formy studia. Je zjevné, že v daném případě nešlo o to představit hypotézu o důvodech tragédie, ale především využít existující odpor vůči humanitním oborům k zisku politických bodů.
Konspirační teorie
Konečně třetí formou jsou konspirační teorie. Zaznívala tvrzení o tom, že akce byla zinscenována českou policií, CIA nebo Mosadem. Bylo také možné narazit na „informace“, že vrah zjevně dostával do sluchátek pokyny nebo že ho někdo během akce řídil. Jedním z cílů vražd pak údajně bylo získat záminku k plošnému odzbrojování občanů.
Konspirační úvahy či teorie jsou projevy, které se poukazem na zlovolné spiknutí určité skupiny lidí snaží vysvětlit události nesoucí s sebou výraznou újmu. Tyto teorie se zakládají na nulových či slabých důkazech nebo nelogicky kombinují různé typy důkazů. Určité nedorozumění ohledně těchto teorií spočívá v předpokladu, že jde pouze o špatné, ale vlastně nevinné úvahy či „narativy“, které se pokoušejí určitou událost objasnit poněkud krkolomným způsobem.
Jak ale upozorňuje například britský filosof Quassim Cassam, konspirační teorie ve skutečnosti nejsou ani špatnými teoriemi, protože se vůbec o teorie nejedná: jde o více či méně útočné řečové akty či formy obviňování. Nejčastěji je terčem nějaká instituce, která údajně zosnovala dané spiknutí, ale třeba i určitá etnicky definovaná skupina. V kontextu pražské tragédie se tak vyskytly výroky naznačující, že je za ní třeba hledat židovské spiknutí.
Zde je nutné doplnit několik upřesnění. Za prvé, uvedené typy defektních zpráv o vraždách na FF UK se často propojovaly v jednom, třeba velmi stručném výroku. Například tvrzení, že policie se snaží utajit, že vrah byl Ukrajinec, v sobě zahrnuje aspekt konspirační teorie (údajně existuje skupina, jež má zájem na tom neříct nám pravdu), ale obsahuje také dezinformaci i aspekt hate speech namířený proti národnostní skupině. Je tedy třeba brát ohled na fakt, že takové výroky mohou být několikanásobně defektní: často nejde pouze o lež, ale také o nenávistný výrok. Pouhý fact-checking pak nemůže být dostatečný.
Za druhé, u velké části defektních zpráv o masové vraždě na FF UK nebyly tyto zprávy v pravém slova smyslu vyvolány danou událostí. U dezinformací, hate speech i konspiračních úvah šlo zjevně o deformované pohledy na realitu a různé modality nenávisti, které u pisatelů byly přítomny již před tragédií. Nestačí tak vyvracet příležitostné projevy vyvolané útokem na FF UK, ale je třeba vypořádávat se s trvalými postoji, které existovaly už před ním.
Za třetí, nebezpečnost daných výroků není dobré posuzovat podle jejich četnosti. Může sice jít pouze o stovky či tisíce zpráv, které z hlediska celkového množství postů publikovaných na dané téma působí jako nepatrná část, ale významná je také „kvalita“ šiřitele. I jediný nenávistný projev od známé osobnosti nebo ze strany vlivného média může mít dopad. Stejně tak je třeba upozornit na to, že i malá skupina pisatelů zastávajících radikální názory může spáchat vážné trestné činy.
Na závěr je třeba upozornit ještě na jeden fakt. Filozofická fakulta utrpěla hlubokou újmu a zaslouží si veškerou naši pomoc a podporu. Zároveň je to však instituce, jež se v okamžiku, kdy je publikován tento text, staví na vlastní nohy a brzy bude znovu pomáhat nám: stejně jako dříve bude důležitou oporou při šíření vzdělání, které je významným protihráčem zde popsaných výroků. Tento nenahraditelný typ vzdělání vždy uměla poskytovat a je nepochybné, že taková fakulta tu znovu bude s námi.
Autor je filosof a komparatista.