Snímek Zásah štěstím, premiérově uvedený na loňském festivalu v Benátkách, vybočuje z řady pozdních filmů Woodyho Allena, považovaných za vyprázdněné sladkobolné banality. Jde o nový začátek, nebo o důstojnou tečku za úctyhodnou kariérou?
Woody Allen se vrací k motivům svých starších filmů a ozvláštňuje je tradičními prvky francouzských romancí. Foto Bioscop
Napsat, že poslední počiny Woodyho Allena se mezi kritiky nesetkaly s nadšeným přijetím, by byl eufemismus. Nemilosrdná kadence jednoho filmu ročně vedla v posledních letech k tvůrčí únavě a Allenova tvorba, dříve proslulá svými neurotickými intelektuály a jízlivým ostrovtipem, jako by náhle neměla co říct. Po snímcích Café society (2016) a Kolo zázraků (Wonder Wheel, 2017), prosáklých nostalgií a klišé, přišly dle některých dva dosud nejslabší režisérovy tituly: Deštivý den v New Yorku (A Rainy Day in New York, 2019) a Festival pana Rifkina (Rifkins Festival, 2020). Ani jeden z těchto filmů se ale ve Spojených státech kvůli obvinění jejich tvůrce ze sexuálního zneužívání de facto nepromítal.
Tehdy pětaosmdesátiletý filmař zároveň čelil bojkotu vydání své autobiografie a v rozhovoru pro časopis La Vanguardia nastínil možný konec režijní kariéry. Nakonec se však uchýlil do filmařského exilu v Evropě a ve Francii natočil nový snímek. O nenápadném Zásahu štěstím se začalo mluvit jako o jednom z nejlepších filmů Allenovy pozdní kariéry a časopis Variety jej neváhal označit za nejlepší režisérovo dílo od Jasmíniných slz (Blue Jasmine, 2013). A to navzdory tomu, že po filmařské stránce nenabízí nic převratného.
O podstatě štěstí a náhody
Padesátý Allenův film staví na otevřeně jednoduché zápletce. Ta se točí kolem milostného trojúhelníku, jehož součástí je mladá, pohledná a inteligentní kurátorka prestižní galerie Fanny (Lou de Laâge), její manžel Jean (Melvil Poupaud) a její bývalý spolužák z univerzity Alain (Niels Schneider). Jean je bohatý a stále zaneprázdněný byznysmen, žijící v okázalém luxusu a nekonečném maratonu společenských událostí a snobských večírků. Ačkoli Fanny miluje, nelze se zbavit dojmu, že ji se svými majetnickými sklony považuje spíše za „ulovenou trofej“, která jej má dobře reprezentovat. Alain, bohémský, chudý a romantický spisovatel, představuje jeho pravý opak. Milostný románek, který Fanny dodá novou energii do života, ale nenechá Jean bez povšimnutí, zejména když si zamilovaná dvojice příliš neláme hlavu se zametáním stop při svých setkáních. S podobným chladem, s jakým dokáže postupovat při svých obchodních záležitostech, si poradí i s nastalou situací. Na scéně se však objeví Fannyina matka Camille (Valérie Lemercier), která je vášnivou čtenářkou detektivek a pod jejich vlivem začíná shledávat na Jeanovu štítu povážlivé trhliny.
Že to zní jednoduše? Ano, Zásah štěstím přináší jasně čitelný příběh, viděný na plátně už v nesčetných variacích. Allen jej ozvláštňuje úvahou o podstatě štěstí a náhody, o kterých samy postavy mluví v rozsáhlých a dobře napsaných dialozích. Náhoda se odráží i v samotné konstrukci vyprávění – iniciačním momentem celé zápletky je nečekané setkání Fanny a Alaina a náhodou dílo i končí. Ani precizní strohý pragmatik Jeanova stylu jí nemůže uniknout. Vedle tohoto leitmotivu Allen přemítá nad povahou vztahů, střetem mezi rozumem a city v milostném vzplanutí i nad ztrátou důvěry.
Hra s klišé
Zásah štěstím ale není hutným vztahovým dramatem. Vypráví s lehkostí vlastní tradici francouzského romantického filmu, čemuž napomáhají i černohumorné scény, postavené na dobře načasovaném a překvapivém střihu. Stejně tak je film pro režiséra typicky záměrně prosycen všudypřítomnou nostalgií na hranici kýče. Spisovatel Alain bydlí v pařížském podkrovním bytě, zalitém paprsky podvečerního slunce, s Fanny se prochází podzimními parky s postávajícími prodejci pečených kaštanů a v malém antikvariátu ji obdarovává sbírkou poezie. Je to staromilská romantická Paříž – ostatně i chladnokrevný Jean se s mafiány potkává na nábřeží Seiny poblíž Pont Neuf. Pochopitelně jde o holohlavé hromotluky s východním přízvukem, kteří se jmenují Dragoš a Miloš.
Pro někoho těžce skousnutelný idealismus ale poskytuje Allenovi možnost zasadit příběh do zvláštního bezčasí. Aktuální problémy doby se tu neřeší, snad až na satirické narážky ohledně povrchních životů nejbohatší třídy. Naproti nostalgii jde také kamera třiaosmdesátiletého Vittoria Storara, který s Allenem spolupracoval na několika předchozích filmech. Obraz klade důraz zejména na symboliku barev. Teplé tóny patří scénám z románku Fanny a Alaina, naopak v modrých tónech jsou snímány scény z chladného a odtažitého Jeanova bytu. Podobně jako u občasných jízd, v nichž Storaro pracuje se změnou hloubky prostoru, jde ale o víceméně samoúčelný prvek.
Navzdory formálním výtkám, které by bylo možné vůči Zásahu štěstím vznést, jde o povedené, střídmé a komorní konverzační drama. Allen se po kritických letech vrátil k základům své tvorby, které v nuceném exilu obohatil o tradiční prvky lokální žánrové kinematografie. Nedosahuje kvalit dřívějších mistrovských kusů, ale odsudky si rozhodně nezaslouží.
Autor je filmový publicista.
Zásah štěstím (Coup de chance). Francie, Velká Británie 2023, 93 minut. Scénář a režie Woody Allen, kamera Vittorio Storaro, hrají Lou de Laâge, Niels Schneider, Melvil Poupaud, Valérie Lemercier a další. Premiéra v ČR 4. 1. 2024.