Zkušenost genderové jinakosti se v následujících básních ukazuje prostřednictvím fragmentárních motivů více či méně niterných tělesných transformací. Podle Jana Horského „všechny známé pocity mají povahu vnitřní strany uzlu“, Iryna Zahladko sní o zajíčkovi „s labii místo uší“, Antonín Zhořec „vyrve zárodečník“ a pseudonymní autor Mery Je Iluze se sám sebe „bez okolků vzdá“.
Iryna Zahladko
/ / /
Hledala jsem ty, kterým patří moje tělo –
potřebovala jsem si je vypůjčit na jeden den
jenom pro sebe.
Než jsem se optala všech, kdo na ně mají nárok,
den byl u konce.
Bunnies
Nutím kouzelníka,
aby vytáhl z klobouku zajíčka
s labii místo uší.
Říká, že mi rozumí.
Proto
mě zavře do krabice
a rozřízne napůl,
zatímco diváci budou jinde.
Má dirty čeština
Lehnu si mezi nohy a usnu;
kýchnu si mezi prsa a zamrkám.
Šachová partie
vs.
intimní partie –
tak se češtiny nenaučím nigdy.
Můj penis neodpovídá
na žádnou z otázek jazykové zkoušky.
Mrknu ke kolenům:
ležím tam schoulená,
čumáčkem zabořená mezi stehna.
Spiňkaj.
Partie znamená část;
znamená hra;
znamená úloha v divadelní hře
a množství stejného zboží.
Můj penis je pa…
Můj penis je nekonečná party;
je to oblek herečky,
je to moje zboží.
Party je nekonečná;
občas ale musíš usnout
nad učebnicí.
Spiňkaj.
Toybox
v jedné krabičce ležely
tvé bradavky a klitoris
a chloupky
a ouška
a mezera mezi hýžděmi
a pupík
pupík plný slin
pupík plný mých slin
pupík plný mých hustých slin
pupík plný mých hustých slin
co mi vytekly když jsem spatřila krabičku
s tvými bradavkami
a klitorisem
a chloupky
a oušky
a mezerou mezi hýžděmi
do které mi taky vytekly sliny
hodně slin
tak hodně slin
že jsem na ně musela pořídit
zvláštní krabičku
sedni do ní
sedni
sedni
Ano, je to báseň o šukání
šukala bych elfy
šukala bych anděly
jsou tak správně androgynní
šukala bych tebe
a stejně bych neuhádla tvé pohlaví
vím odněkud že tvá kolena jsou jako ta moje
tuším že při setkání našich klíčních kostí
zaznělo by cinknutí
v myšlenkách si pohrávám se dvěma
desítkami prstů
které nerozlišuju
které nerozlišují
ani trochu
dvě těla nebo víc
nebo míň
Antonín Zhořec
Měsíčnice
přivrácená strana rozpojuje půlkruhy
stříbrné prsty cizí výsvitky
odráživé pohyby
tmavé skvrny na pokožce
začínají černat
lesklé ženské ruce v novu
zbytky odrazu falešné střepy padají z oblohy
v bdělém stavu pobíhají okolo
kousky muších křídel místo řas bzučí
lámou se v polovině
odlesky ochranných rukou nade mnou
konec obíhání
zastavila se už dávno
přivrácená strana je vratká společnice
přímé i boční srážky zatmění
bývalá blyštivá pohlazení
skvrny na pokožce
světlají
odtažité lesklé ruce lámou muší křídla
mám střepy v obličeji
bolí skutečně
doměsíční: odráživka mušice
zoufalství přírodních útvarů
protékání světel
rozpuštěné slzy nedokápnou
obíhání nezačíná
přivrácená strana se poprvé otočí
Žluvění
sluneční kal se sklání k obličeji
černím ulíznuté vlasy
šlapu po žlutém mechu
jeho výměšky tečou
rozleptaný kotník past na výkřiky
vysířená oční víčka zakalené vidění
žluknutí střev nádorky v moči
žlázní kameny pohlcují viditelné světlo
stojím po kolena v sirném močálu
vyrvu zárodečník
rozmažu si žluvu po stehnech
čí ruce zůstanou čisté
černý olejnatý pramen močovodu
z rozmáčených kapes vytahuju
kratší, méně ošklivé slovo pro vyžloutnutí
mokvají mi všechny kůže vyřvu
významově nezatížený kal
otisky prstů v žaludku
zelenkavé vířivé bělmo
nelžu: žlutnu a roztékám se
rozmačkávám oční bulvy
kalní tíhou vteču na dno močálu
Alternativa
kreslím slunce na chodník
sním krabičku žlutých kříd
nízkokapacitní náhrada žáru mi padá do klína
tekutý asfalt nalepený na rukou
ještě nezaschnul vybral jsem si špatný chodník
ze země zvedáš zamazaný zadek
a štěrkové kuličky zatlačené do chodidel
běháš bosý
slyším, že mi rozumíš
šeptám křídovému slunci
domov jsou zuby z makového těsta
dva sluneční prstíky mi strká do úst
přeskakují mezi námi jiskřičky
slunce sahá odsud až támhle
pomočím se v rozdrcené křídě
hlen z chodidel posmrkávám tvoje nohy
do kapesníku
neslazená citronová šťáva
prodíráš se asfaltem máš ho v očích
štěrkové těsto makové město
narostlo ti osm nových prostředníčků
štěrk zadřený v koleni vycepovat ke slušnosti
vydřít žlutě alternativní slunce
plesknout
Za rohem vyprávím
předdomí a zádomí, dům nikde
já nebydlím někdo by mohl
rozřezat okraje na vnitřky a vnějšky
přirazit obličej k obvodovým skulinám
ještě nemám střepy v obličeji
pobodaná v trávě mizející zmije
drápky hrabou okolo
podrápané kořeny požírají základy
smyšleného domu
nároží tam jsi
obtáčíš se okolo
za roh těsně nedosáhneš
raději ho okamžitě zanechat
když je roh sám, neublíží
turbulentní stébla tygřích očí vyčuhují z hlíny
listy sevřené vlastní tlamou
pochlupená zahrada
prostrkuju ruku oknem,
které za chvíli rozbiju
střepy podýchávají, jsou slabé
srkám cizí omítku
vrtošivé skelné květy žmoulají tlapy
vyčuhující z hlíny
zuby požírají vlastní listy
dlouhodobě neudržitelná zahrada
potkal jsem tě vedle a nemrkám
družba plotu s plotem
území nikoho pro jistotu mezi námi
nikdy jsme nebylx přátelé: kupuješ si
ode mě střepy
vydrápaná omítka
plazivý křik pod stébly
sto nahých pobodaných zmijí
zabydlel jsem se v požární ochraně
venku slunce nevykřesám
já se rád dělím, ale zabíráš mi prostor
odpovídáš: vedle jsou vždycky aspoň dvě
ve druhém vedle tě ztrácím
že zrovna já!
kořenění svléká kůži
zarytě si stojí za svojí hlínou
(při pohledu shora)
stonky si sežraly ocasy až k hlavě
kdybych byl dům, moje kůže by byla koberec:
přejdi mě bez povšimnutí
obdivuj mě, než mě pošlapeš
vyprávím
rozdíl se ani nenadál a zmizel
naše ploty se omylem dotkly
Mery Je Iluze
Mocná čelist a něžné oči
Až vyrostu chci vypadat jako
muž co by v nultých letech mohl hrát
trans dívku v evropském filmu
Rare type specimen
Čekáš až nás pojmenuju
jako by na světě existoval
unikátní prožitek
sme rare
rare jako vejce 62‘62°
poslalis mi výběr
toho nejlepšího porna od Marxe
Tělesná autonomie
Jsem ruce a nohy a špička ocasu ještěrky
více či méně postradatelná
životně nedůležitá
živá hmota mimo moc biomoci
a o to ochotnější se sama sebe
bez okolků vzdát
Jan Horský
There is such a thing
Staneme si v tvář
I naše nástroje nás převyšují
zrcadla tramvaj prázdno strop
a záda budou plochá jako
když koušeme papír
betonové bloky sklo plasty
uvnitř toho co bývalo tělem teď už
budou plochá záda a žebra k pronájmu teď už
10 m černého čtverce na
černém pozadí čísel
všechno cos vyleptal uprostřed chodby
Čísla se lepí na kůži Tak hoří
světlo náhody
překládám se
všechny známé pocity mají povahu
vnitřní strany uzlu
Linky pod povrchem
Takhle to zní uvnitř:
Scéna: metro
účinkuje okno vlaku v roli podoby
skoronoc
mimozem
skorozem
mimonoc
Očima prochází podzemní kabely
třas se dívá
na svého dvojníka
Scéna: okno
účinkuje autorstvo v roli odrazu
Možná se naše těla mají rozplynout
možná
srážka světla
se stanicí
Takhle
to zní ven:
Pojídáš Mramor Jsem slepá
křižovatka zpráv bez odpovědi
Záchvěvy v předsíni ruky
autorská kniha z lepenky a plechu
Jako okno v metru
napodobuji tě
téměř bezchybně
pak zmizím
Prominentní páteř tomu přihlíží ze strany
automatické zavírání dveří
obrazy se kříží
(automaticky obnoveno)
Kdybych si vzpomněl na ruce / řeknu paměť / a otočím se pryč
hraju marry fuck kill a všechny osoby jsem já / nonstop v nabíječce / Není kam zapomenout / stejné trati / narušené tvary / 3 GB paměti visí z díry v uchu / inverzních tečky Zlomené nohy Čtu nečitelné / vzpomínky / schované v jiném okruhu / Není kam vyhrát / Jak si představuješ / zapomínání? Trháš ruce nebo / odcházíš / ?
Kdybych si vzpomněl na cestu
sklo nám stíná hlavy nikdy jsme neměli
malovat autoportrét třicet snímků
za vteřinu s rozbitou čočkou
pulsující tvary podnebí
cizího bytu zblízka
. .
.
. . .
Jen to čemu nerozumím jsem schopnx
obdivovat
Zobrazit víc
Iryna Zahladko (nar. 1986) je česko-ukrajinská básnířka. Vystudovala teoretickou fyziku, ale působí jako překladatelka, nezávislá kurátorka a performerka. Je spolutvůrkyní časopisu Sezóna. V roce 2017 získala ukrajinskou literární cenu Smoloskyp. Od roku 2019 žije v Praze. V nakladatelství Protimluv vydala česky psanou sbírku Tváření (2023).
Antonín Zhořec (nar. 2000) je básník a queer aktivista. Vystudoval hispanistiku na FF UK, v současnosti působí jako koordinátor budování komunity v Amnesty International. Publikoval mimo jiné v Psím víně a v queer antologii Toto je môj coming out (2022). V roce 2023 obsadil druhé místo v Literární ceně Vladimíra Vokolka.
Mery Je Iluze (nar. 1998) je básník a kolážista, který se definuje jako transmaskulinní nebinární queer. Pochází ze Smržovky, studoval bohemistiku, v současné době žije v Praze. Poezii publikoval ve Tvaru a na teletextu, jeho debutová sbírka vyjde v nakladatelství Adolescent.
Jan Horský (nar. 2000) pochází z Dubé u České Lípy. Studoval český jazyk a literaturu na FF UK, pracuje v Muzeu literatury jako programový dramaturg a produkční. Publikoval například v Psím víně nebo v antologii Toto je môj coming out. V roce 2022 získal zvláštní cenu poroty v Literární soutěži Františka Halase. Debutoval básnickou sbírkou Fosfény (2023).