Obdivuj mě, než mě pošlapeš

Česká queer poezie

Zkušenost genderové jinakosti se v následujících básních ukazuje prostřednictvím fragmentárních motivů více či méně niterných tělesných transformací. Podle Jana Horského „všechny známé pocity mají povahu vnitřní strany uzlu“, Iryna Zahladko sní o zajíčkovi „s labii místo uší“, Antonín Zhořec „vyrve zárodečník“ a pseudonymní autor Mery Je Iluze se sám sebe „bez okolků vzdá“.

Iryna Zahladko

 

/ / /

Hledala jsem ty, kterým patří moje tělo –

potřebovala jsem si je vypůjčit na jeden den

jenom pro sebe.

Než jsem se optala všech, kdo na ně mají nárok,

den byl u konce.

 

Bunnies

Nutím kouzelníka,

aby vytáhl z klobouku zajíčka

s labii místo uší.

 

Říká, že mi rozumí.

 

Proto

mě zavře do krabice

a rozřízne napůl,

zatímco diváci budou jinde.

 

 

Má dirty čeština

Lehnu si mezi nohy a usnu;

kýchnu si mezi prsa a zamrkám.

 

Šachová partie

vs.

intimní partie –

tak se češtiny nenaučím nigdy.

 

Můj penis neodpovídá

na žádnou z otázek jazykové zkoušky.

 

Mrknu ke kolenům:

ležím tam schoulená,

čumáčkem zabořená mezi stehna.

Spiňkaj.

 

Partie znamená část;

znamená hra;

znamená úloha v divadelní hře

a množství stejného zboží.

 

Můj penis je pa…

Můj penis je nekonečná party;

je to oblek herečky,

je to moje zboží.

 

Party je nekonečná;

občas ale musíš usnout

nad učebnicí.

Spiňkaj.

 

 

Toybox

v jedné krabičce ležely

tvé bradavky a klitoris

a chloupky

a ouška

a mezera mezi hýžděmi

a pupík

pupík plný slin

pupík plný mých slin

pupík plný mých hustých slin

pupík plný mých hustých slin

co mi vytekly když jsem spatřila krabičku

s tvými bradavkami

a klitorisem

a chloupky

a oušky

a mezerou mezi hýžděmi

do které mi taky vytekly sliny

hodně slin

tak hodně slin

že jsem na ně musela pořídit

zvláštní krabičku

sedni do ní

sedni

sedni

 

 

Ano, je to báseň o šukání

šukala bych elfy

šukala bych anděly

jsou tak správně androgynní

šukala bych tebe

a stejně bych neuhádla tvé pohlaví

 

vím odněkud že tvá kolena jsou jako ta moje

tuším že při setkání našich klíčních kostí

zaznělo by cinknutí

 

v myšlenkách si pohrávám se dvěma

desítkami prstů

které nerozlišuju

které nerozlišují

ani trochu

dvě těla nebo víc

nebo míň

 

 

Antonín Zhořec

 

Měsíčnice

přivrácená strana rozpojuje půlkruhy

stříbrné prsty cizí výsvitky

odráživé pohyby

tmavé skvrny na pokožce

začínají černat

lesklé ženské ruce v novu

 

zbytky odrazu falešné střepy padají z oblohy

v bdělém stavu pobíhají okolo

kousky muších křídel místo řas bzučí

lámou se v polovině

odlesky ochranných rukou nade mnou

konec obíhání

zastavila se už dávno

 

přivrácená strana je vratká společnice

přímé i boční srážky zatmění

bývalá blyštivá pohlazení

skvrny na pokožce

světlají

odtažité lesklé ruce lámou muší křídla

mám střepy v obličeji

bolí skutečně

 

doměsíční: odráživka mušice

zoufalství přírodních útvarů

protékání světel

 

rozpuštěné slzy nedokápnou

obíhání nezačíná

přivrácená strana se poprvé otočí

 

Žluvění

sluneční kal se sklání k obličeji

černím ulíznuté vlasy

šlapu po žlutém mechu

jeho výměšky tečou

rozleptaný kotník past na výkřiky

vysířená oční víčka zakalené vidění

žluknutí střev nádorky v moči

žlázní kameny pohlcují viditelné světlo

 

stojím po kolena v sirném močálu

vyrvu zárodečník

rozmažu si žluvu po stehnech

čí ruce zůstanou čisté

černý olejnatý pramen močovodu

 

z rozmáčených kapes vytahuju

kratší, méně ošklivé slovo pro vyžloutnutí

mokvají mi všechny kůže vyřvu

významově nezatížený kal

otisky prstů v žaludku

zelenkavé vířivé bělmo

nelžu: žlutnu a roztékám se

rozmačkávám oční bulvy

kalní tíhou vteču na dno močálu

 

 

Alternativa

kreslím slunce na chodník

sním krabičku žlutých kříd

 

nízkokapacitní náhrada žáru mi padá do klína

tekutý asfalt nalepený na rukou

ještě nezaschnul vybral jsem si špatný chodník

 

ze země zvedáš zamazaný zadek

a štěrkové kuličky zatlačené do chodidel

běháš bosý

 

slyším, že mi rozumíš

šeptám křídovému slunci

domov jsou zuby z makového těsta

dva sluneční prstíky mi strká do úst

přeskakují mezi námi jiskřičky

 

slunce sahá odsud až támhle

 

pomočím se v rozdrcené křídě

hlen z chodidel posmrkávám tvoje nohy

do kapesníku

neslazená citronová šťáva

 

prodíráš se asfaltem máš ho v očích

štěrkové těsto makové město

narostlo ti osm nových prostředníčků

 

štěrk zadřený v koleni vycepovat ke slušnosti

vydřít žlutě alternativní slunce

plesknout

 

 

Za rohem vyprávím

předdomí a zádomí, dům nikde

já nebydlím někdo by mohl

rozřezat okraje na vnitřky a vnějšky

přirazit obličej k obvodovým skulinám

ještě nemám střepy v obličeji

 

pobodaná v trávě mizející zmije

drápky hrabou okolo

podrápané kořeny požírají základy

smyšleného domu

 

nároží tam jsi

obtáčíš se okolo

za roh těsně nedosáhneš

raději ho okamžitě zanechat

když je roh sám, neublíží

 

turbulentní stébla tygřích očí vyčuhují z hlíny

listy sevřené vlastní tlamou

pochlupená zahrada

 

prostrkuju ruku oknem,

které za chvíli rozbiju

střepy podýchávají, jsou slabé

srkám cizí omítku

 

vrtošivé skelné květy žmoulají tlapy

vyčuhující z hlíny

zuby požírají vlastní listy

dlouhodobě neudržitelná zahrada

 

potkal jsem tě vedle a nemrkám

družba plotu s plotem

území nikoho pro jistotu mezi námi

nikdy jsme nebylx přátelé: kupuješ si

ode mě střepy

 

vydrápaná omítka

plazivý křik pod stébly

sto nahých pobodaných zmijí

 

zabydlel jsem se v požární ochraně

venku slunce nevykřesám

já se rád dělím, ale zabíráš mi prostor

odpovídáš: vedle jsou vždycky aspoň dvě

ve druhém vedle tě ztrácím

že zrovna já!

kořenění svléká kůži

zarytě si stojí za svojí hlínou

(při pohledu shora)

stonky si sežraly ocasy až k hlavě

 

kdybych byl dům, moje kůže by byla koberec:

přejdi mě bez povšimnutí

obdivuj mě, než mě pošlapeš

 

vyprávím

rozdíl se ani nenadál a zmizel

naše ploty se omylem dotkly

 

 

Mery Je Iluze

 

 

Mocná čelist a něžné oči

Až vyrostu chci vypadat jako

muž co by v nultých letech mohl hrát

trans dívku v evropském filmu

 

 

Rare type specimen

Čekáš až nás pojmenuju

jako by na světě existoval

unikátní prožitek

sme rare

rare jako vejce 62‘62°

poslalis mi výběr

toho nejlepšího porna od Marxe

 

 

Tělesná autonomie

Jsem ruce a nohy a špička ocasu ještěrky

více či méně postradatelná

životně nedůležitá

živá hmota mimo moc biomoci

 

a o to ochotnější se sama sebe

bez okolků vzdát

 

 

Jan Horský

 

 

There is such a thing

Staneme si v tvář

I naše nástroje nás převyšují

zrcadla tramvaj prázdno strop

a záda budou plochá jako

když koušeme papír

betonové bloky sklo plasty

uvnitř toho co bývalo tělem teď už

budou plochá záda a žebra k pronájmu teď už

10 m černého čtverce na

černém pozadí čísel

všechno cos vyleptal uprostřed chodby

Čísla se lepí na kůži Tak hoří

světlo náhody

 

překládám se

 

všechny známé pocity mají povahu

vnitřní strany uzlu

 

Linky pod povrchem

Takhle to zní uvnitř:

Scéna: metro

účinkuje okno vlaku v roli podoby

 

skoronoc

mimozem

skorozem

mimonoc

 

Očima prochází podzemní kabely

třas se dívá

na svého dvojníka

 

Scéna: okno

účinkuje autorstvo v roli odrazu

 

Možná se naše těla mají rozplynout

možná

 

srážka světla

se stanicí

 

Takhle

to zní ven:

 

Pojídáš Mramor Jsem slepá

křižovatka zpráv bez odpovědi

Záchvěvy v předsíni ruky

autorská kniha z lepenky a plechu

 

Jako okno v metru

napodobuji tě

téměř bezchybně

pak zmizím

 

Prominentní páteř tomu přihlíží ze strany

automatické zavírání dveří

obrazy se kříží

 

 

(automaticky obnoveno)

Kdybych si vzpomněl na ruce / řeknu paměť / a otočím se pryč

 

hraju marry fuck kill a všechny osoby jsem já / nonstop v nabíječce / Není kam zapomenout / stejné trati / narušené tvary / 3 GB paměti visí z díry v uchu / inverzních tečky Zlomené nohy Čtu nečitelné / vzpomínky / schované v jiném okruhu / Není kam vyhrát / Jak si představuješ / zapomínání? Trháš ruce nebo / odcházíš / ?

 

Kdybych si vzpomněl na cestu

sklo nám stíná hlavy nikdy jsme neměli

malovat autoportrét třicet snímků

za vteřinu s rozbitou čočkou

pulsující tvary podnebí

cizího bytu zblízka

. .

.

. . .

 

Jen to čemu nerozumím jsem schopnx

obdivovat

 

Zobrazit víc

Iryna Zahladko (nar. 1986) je česko­-ukrajinská básnířka. Vystudovala teoretickou fyziku, ale působí jako překladatelka, nezávislá kurátorka a performerka. Je spolutvůrkyní časopisu Sezóna. V roce 2017 získala ukrajinskou literární cenu Smoloskyp. Od roku 2019 žije v Praze. V nakladatelství Protimluv vydala česky psanou sbírku Tváření (2023).

Antonín Zhořec (nar. 2000) je básník a queer aktivista. Vystudoval hispanistiku na FF UK, v současnosti působí jako koordinátor budování komunity v Amnesty International. Publikoval mimo jiné v Psím víně a v queer antologii Toto je môj coming out (2022). V roce 2023 obsadil druhé místo v Literární ceně Vladimíra Vokolka.

Mery Je Iluze (nar. 1998) je básník a kolážista, který se definuje jako transmaskulinní nebinární queer. Pochází ze Smržovky, studoval bohemistiku, v současné době žije v Praze. Poezii publikoval ve Tvaru a na teletextu, jeho debutová sbírka vyjde v nakladatelství Adolescent.

Jan Horský (nar. 2000) pochází z Dubé u České Lípy. Studoval český jazyk a literaturu na FF UK, pracuje v Muzeu literatury jako programový dramaturg a produkční. Publikoval například v Psím víně nebo v antologii Toto je môj coming out. V roce 2022 získal zvláštní cenu poroty v Literární soutěži Františka Halase. Debutoval básnickou sbírkou Fosfény (2023).