Hlavní zprávou snad všech čínských online médií byl osmého ledna projev generálního tajemníka Si Ťin-pchinga pronesený na třetím plenárním zasedání Ústřední disciplinární komise KS Číny. To platí i v případě redakčního textu Agentury Nová Čína z 8. ledna. V projevu předseda státu zdůraznil, že ačkoli se posledních deset let usilovně s korupcí bojuje, situace zůstává „závažná a komplikovaná“ a je třeba vytvořit ještě robustnější protikorupční legislativní systém, aby se nikdo „neodvážil korumpovat, nemohl korumpovat a na korupci ani nepomyslel“. K tomu je podle něj navíc potřeba ještě více koncentrovat a sjednotit stranické vedení. V méně vágní pasáži svého projevu pak Si vytyčil následující kritické oblasti, které je třeba vyčistit: finančnictví, státní podniky, energetiku, zdravotnictví a stavebnictví, v nichž se „koncentruje moc, kapitál a zdroje“. Systém disciplinárních orgánů KS Číny zachází za rámec běžné etické komise. Jde vlastně o jakousi stranickou inkvizici, jejíž běžné procesy, ale i zaměstnanci jsou do značné míry utajováni. Úkolem disciplinárních komisí (DK) je vyšetřovat pochybení proti „stranické disciplíně“, poměrně vágně definované ve stranické ústavě a dalších dokumentech. DK fungují na všech administrativních úrovních a vyšetřování včetně vyšetřovací vazby probíhá zcela mimo zákonný rámec (proto je tento systém terčem kritiky lidskoprávních organizací). Inkvizici disciplinární komise připomínají i tím, že viníky trestají pouze vyloučením ze strany, následně jsou čerství nestraníci předání „světské moci“, tedy orgánům činným v trestním řízení, kde se jim zaručeně dostane trestu. V ČLR je možné za korupci dostat i trest smrti. Si Ťin-pchingova protikorupční kampaň byla zahájena v roce 2012 a vedla k trestnímu stíhání více než dvou milionů lidí, přičemž mnoho z nich původně zastávalo vysoké pozice. Někteří si dokonce radši vzali život, než aby stanuli před soudem. Ať už je boj proti korupci myšlen vážně, nebo ne, rozhodně posloužil jako záminka pro likvidaci politických oponentů i jakýchkoli náznaků diskuse uvnitř strany. Projev na plénu ústřední komise, v němž zasedlo i šest ostatních členů Stálého výboru politbyra ÚV KS Číny, naznačuje pokračování této brutální kampaně a neochvějné trvání na soustředění moci v rukou generálního tajemníka a stranického jádra.
K přelomu roku pravidelně patří také Ústřední konference ekonomické práce. Komentář Lidového deníku z 8. ledna upozorňuje na potřebu bezpečnosti, jednoty a stability v této oblasti. I sám Si Ťin-pching prý zdůraznil, že následující cesta pro čínskou ekonomiku „nebude hladká a je třeba se mít na pozoru i v době pozitivních výhledů“. Článek hlavního stranického média oroduje za přísnější dohled nad čínskou ekonomikou. Podle něj je například množství rozpůjčovaného kapitálu v soukromém sektoru dostatečné a je dobře, že objem menších půjček s vysokým rizikem, jež poskytují menší finanční instituce, klesl vloni na polovinu. Text také povinně opakuje mantru poslední pětiletky – důraz na „kvalitní růst“ (tedy snaha nahradit již nedostižný vysoký růst HDP jakýmsi růstem, který má vysokou přidanou hodnotu a zvyšuje kvalitu ekonomiky, nikoli samotný objem). Závěrem pak dodává, že se čínská ekonomika nachází v „klíčové fázi zotavování“, a je tak třeba mít na paměti, že se stále může potýkat s těžkostmi.
Zcela zásadní událostí v čínské politice budou letošní prezidentské a parlamentní volby na Tchaj-wanu. KS Číny úpěnlivě doufá, že po osmi letech vlády by středolevou Demokratickou progresivní stranu (DPP), která je kritická vůči čínské politice, konečně mohl nahradit opoziční Kuomintang (středopravá strana otevřená sbližování s ČLR). Vítězství DPP před čtyřmi lety vedlo KS Číny k silnému vyostření rétoriky, eskalaci vojenských manévrů a vypuštění první poloviny spojení „mírové sjednocení“, což byl dlouhodobě deklarovaný cíl Pekingu vůči ostrovní demokracii. Článek k tématu vydal 2. ledna vedoucí Kanceláře pro tchajwanské záležitosti ÚV KS Číny Sung Tchao na informačním webu Čína–Tchaj-wan (v minulosti měl v rámci diplomacie na starosti oblast postkomunistické Evropy a předtím šéfoval Oddělení pro mezinárodní styky ÚV KS Číny, což je organizace, kterou evropské kontrarozvědky označují za specifickou informační službu a varují před ní). Sung Tchao v textu zdůrazňuje, že Čína a Tchaj-wan jsou jedna rodina a že Čína bude nadále tvrdě vystupovat proti tchajwanským separatistům. Na rozdíl od Si Ťin-pchinga ve vztahu k Tchaj-wanu stále používá sousloví „mírové sjednocení“ a „jeden stát, dva systémy“ (tento koncept původně vymyšlený pro Tchaj-wan byl nakonec aplikován v Macau a Hongkongu, kde byl ze strany Pekingu brutálně porušen) a prohlašuje, že je třeba navazovat vztahy se všemi, kdo mají správné smýšlení a zkušenosti. Sung také zdůrazňuje, že je v ČLR vítána tchajwanská mládež. Právě na tu se systematicky čínské vlivové orgány soustředí a pravidelně pro ni pořádají různé akce označované za znovuobjevování kořenů. Nutno podotknout, že navzdory Sungovým vlídným slovům se oficiální rétorika nese v duchu útoků. V posledních týdnech se čínská strana snaží vzbudit dojem, že za současné napětí nepříjemně se blížící otevřenému konfliktu může DPP. A to přesto, že je to ČLR, kdo narušuje vzdušný prostor Tchaj-wanu a zavádí vůči tamním podnikům ekonomické restrikce. Nápadně to připomíná situaci před ruskou invazí na Ukrajinu, která si podle některých lidí může za „nevyhnutelný“ konflikt s Ruskem sama. Zatímco se jedna část čínské byrokracie snaží zlákat Tchajwance na ekonomické a kulturní příležitosti, jiná označuje kandidáta DPP za „ničitele míru“. Zda se tato taktika dlouhodobě vyplatí, to teprve uvidíme.