Sametová revoluce pro české skauty znamenala návrat do legality a obnovení činnosti skautských organizací v čele s Junákem. Spolu s tím vyvstaly otázky, kterým směrem se české hnutí vydá. Porevoluční skauting má za sebou více než třicetiletou cestu, kterou utvářely tradice i novodobé trendy.
Skautské hnutí má dva mezinárodní kořeny: první reprezentuje britský „otec zakladatel“ Robert Baden-Powell, druhý Ernest Thompson Seton, jenž skauting rozvíjel ve Spojených státech. Baden-Powell byl po celý život voják a o myšlenkách skautingu přemýšlel i na základě vlastních zkušeností z krvavé búrské války. Vyzdvihoval uniformovanost a praktičnost, zároveň však odmítal propojování skautingu a armády – chtěl vychovávat „rytíře míru“. Seton oproti tomu vnesl do skautingu koncepci života v souladu s přírodou a smysl pro romantiku a také přišel s konceptem přezdívek, který funguje dodnes. Tato větev skautingu se nazývá woodcraft a jsou s ní provázané oddíly, které se snaží více praktikovat Setonovy představy o skautingu.
Skautská výchova rozvíjí v mladých lidech vztah k ideálům a vizím, podobně jako třeba náboženství. Bezesporu jde o svého druhu ideologii, která se zamýšlí nad kategoriemi pravdy a lásky, což dnes není příliš populární. Skautští vůdcové se snaží svým svěřencům předávat hodnoty, jejichž interpretace může být založena na jejich vlastním vidění světa – nemusí být tedy vždy zcela v souladu s „oficiálním“ výkladem hnutí. Je pouze na nich, zda upřednostní péči o přírodu, duchovní život nebo výchovu k občanství.
Junák – český skaut, největší skautská organizace v Česku, je součástí Světové organizace skautského hnutí (WOSM), která zastřešuje všechny spolky hlásící se k myšlenkám obou otců zakladatelů. Vedle Junáka existuje například Svaz skautů a skautek České republiky, YMCA skauti nebo Klub Pathfinder. Všichni se hlásí ke skautským ideálům, ale z různých důvodů chtějí působit samostatně.
Vývoj svobodného skautingu
Činnost skautské organizace byla u nás obnovena v prosinci 1989. Devadesátá léta byla časem hledání, hnutí se muselo popasovat s různými názorovými proudy. Byly zde oddíly, jež v době normalizace fungovaly pod hlavičkou Pionýra, tajní skauti i lidé, kteří pamatovali fungování v letech 1968–1970. Nultá léta se nesla ve znamení hledání programu a identity českého skautingu. Hnutí testovalo nový výchovný program pro děti a mladé lidi, zároveň dokončilo vlastní emancipaci a začala masivně růst členská základna.
O čem skauti diskutují dnes? Řeší podobné problémy jako celá společnost, například otázky, jak se postavit ke klimatické krizi nebo k genderovým identitám. Vedoucí se v takovýchto tématech školí na vzdělávacích kursech, ale konkrétní dopady se v oddílech liší. Stoupá počet dětí v předškolním a školním věku, kterým se donedávna věnovala velká pozornost v rámci přepracování obecného výchovného programu stezek a odborek (soubor specializovaných dovedností).
Minulý rok se pozornost upřela na mladé lidi ve věku 15–24 let (rovery a rangers). Hnutí zjistilo, že je není schopno udržet. Tím se narušuje kontinuita „přirozeného“ běhu každého oddílu, kdy se z vychovávaného jedince má stát vychovávající vedoucí.
Na podobě českého skautingu je stále patrný i vliv spisovatele a věčného skauta Jaroslava Foglara, zvaného Jestřáb. To se odráží i v existenci Skautské nadace Jaroslava Foglara, která spravuje autorův odkaz a vlastní autorská práva k jeho literárním dílům. Zdá se však, že Jestřáb dnešní generaci mladých lidí přestává stačit. Příběhy, v nichž je konec téměř vždy předem daný a role jsou jasně rozdělené, postupně ztrácejí na síle. Foglarovské snažení tak působí spíše na rodiče. Inspirace spisovatelovým dílem je nicméně viditelná na úspěšné knižní sérii Prašina (2018–2020) Vojtěcha Matochy, na táborech se stále hrají celotáborové hry, které jsou Jestřábovým výmyslem, a hnutí pořád směřuje k ideálům, které jeho postavy poněkud šablonovitě zosobňují.
Duchovní základy i obtěžování
Skauting se občas mediálně skloňuje i v souvislosti s případy zneužívání dětí vedoucími. Takové kauzy sice podkopávají snažení tisíců lidí, kteří chtějí pracovat s dětmi a mládeží, bezesporu je ale dobře, že jsou zviditelňovány a vyšetřovány. I v reakci na zmíněné kauzy Junák nedávno přijal Kodex chování dospělých, který má být „ukazatelem směru při hledání hranic žádoucího a nežádoucího jednání dospělých průvodců skautingem“. Kodex byl vedením organizace hojně propagován, ale v nižších patrech nevzbudil přílišné ohlasy; zčásti proto, že by se s ním měl každý seznámit sám. Vedení organizace se téma prevence nežádoucích vztahů snaží zviditelňovat pořádáním seminářů pro oddíly, připomínáním tématu ve skautských časopisech nebo třeba fungováním krizové linky, na niž může kdokoli zavolat. Implementace kodexu v praxi bude pro organizaci velkým tématem v roce 2024. Rozdílným způsobem se s podobným problémem vypořádala jedna odnož skautů ve Spojených státech (Boys Scouts of America), kde musí vedoucí před zapojením do práce s dětmi doložit svou bezúhonnost, absolvovat školení a další procedury, které mají snížit možnost zneužívání.
V souvislosti s českým skautingem byly výrazně medializovány pouze dva případy. „Uvnitř organizace se případy zneužívání stávají, ale jsou diskrétně řešeny pouze s příslušnými lidmi, kteří spolupracují s orgány činnými v trestním řízení,“ říká Viktorie Renčová, která se případům obtěžování uvnitř skautingu věnovala ve svém výzkumu.
„Skautské ideály spojují svět,“ zní mezinárodní skautský signál. Český skauting se nicméně v jedné věci od zahraničních mutací výrazně odlišuje: svým vztahem k náboženství. Skautské myšlenky jsou s křesťanstvím velmi provázané, členové mají šířit rytířské ctnosti a jedním z principů skautingu je „povinnost vůči Bohu“.
„S narůstající sekularizací západní společnosti se začíná diskutovat o naplňování povinnosti vůči Bohu ve skautských organizacích. V roce 2018 dělal WOSM výzkum, v němž se ukázalo, že evropské organizace mají s touto povinností problém. Český skaut byl uváděný jako příklad možného řešení situace,“ říká Jiří Zajíc, vedoucí Odboru duchovní výchovy Junáka. Čeští skauti slibují „sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce“ s nepovinným dovětkem „k tomu mi dopomáhej Bůh“. Zároveň stanovy říkají, že hnutí je založeno na třech principech: povinnosti vůči Bohu, povinnosti vůči ostatním a povinnosti vůči sobě. Skauting je zkrátka svými kořeny provázán s vírou, čímž není exkluzivně myšlena víra křesťanská.
Každý skautský oddíl má možnost „rozšířené náboženské výchovy“ pro lidi s různým náboženským vyznáním včetně protestantismu, katolicismu nebo judaismu. Do takových oddílů mohou chodit i nevěřící děti, třeba i z pragmatických důvodů, protože jiné oddíly ve městě nejsou. V současnosti je jich zhruba 250, což je přibližně desetina celé organizace. Vztah mezi Junákem a Bohem ale není nejpalčivějším problémem, více ho řeší jiné skautské organizace, které jsou s církví také úzce provázané, například YMCA skaut.
Být skautem se vyplatí
Co dnes vlastně skaut nabízí, proč je tak atraktivní a jak to, že jeho členská základna stále roste? Pro veřejnost jde o prostředí, v němž děti mohou získat „soft skills“, samostatnost, zkušenost práce v kolektivu a jasné vzory ve vedoucích. To vše za čtyři sta korun měsíčně, což je cena víkendové výpravy. Rodiče také vítají, že se děti na táborech ocitají alespoň na chvíli v přírodě a zcela bez technologií. Nároky na kvalitní program vytvářejí tlak na dobrovolníky, kteří by se kromě vlastní skautské činnosti měli věnovat i výchově mladších (například čtrnáctileté skautky mají vést schůzky pro mladší světlušky), jezdit na vzdělávací kursy a ideálně ještě pomáhat ve středisku.
Z mých zkušeností vyplývá, že se hnutí dostává do věkové spirály: mladí nechtějí přebírat funkce a všechno musí dělat „stará parta“, která skauting po revoluci obnovovala. To vše v situaci, kdy je skauting masovou záležitostí a s počtem dětí roste i objem výchovné práce. Práce s dětmi představuje sice hlavní předmět činnosti Junáka, ale kromě toho mají skauti také vlastní telefonní síť, poskytují tarify na plyn a elektřinu, vydávají vlastní časopisy.
„Skautská energie a Skautská telefonní síť jsou přirozeným vyústěním rozšiřující se členské základny spolku. Také jsou rozšířením palety finančních zdrojů, které Junák má. I když je podpora ze strany státu a samospráv velká, tak neroste stejně rychle, jako roste počet skautů a skautek,“ říká vedoucí obchodních aktivit Junáka Vítek Koutenský. Cílem komerčních aktivit je zajistit dostatečné zázemí a umožnit skautování dalším dětem. Zároveň si spolek dává pozor na rovnováhu, aby nesklouzl k přílišné komercionalizaci a stále se soustředil hlavně na výchovu dětí a mládeže. O další šíření skautských myšlenek se snaží Skautský institut (SI), který představuje skautskou ideu veřejnosti – pořádá akce a workshopy. Po republice funguje těchto organizací asi dvacet. Jde také o místo, kde se mohou angažovat dospělí skauti. Značná část činnosti SI stojí na stovkách hodin dobrovolnictví.
Velká přednost skautingu je, že nejde o pragocentrický fenomén. Významná část členské základny se nachází v regionech a prostřednictvím složité vnitrospolkové demokracie si zachovává vliv na celkové směřování. Výkonná moc Junáka ale sídlí na Senovážném náměstí v Praze a z regionů se ozývají hlasy, že ústředí k nim ne vždy dohlédne. V Praze i mimo ni ale platí, že skautské hnutí je stále orientováno na výchovu dětí a předává hodnoty, které jsou pro společnost prospěšné.
Autor je redaktor časopisu Roverský kmen.