Mnohé z nás zasáhla v předvánočním čase traumatizující událost, která se vzpírá našemu chápání. Hledání způsobů, jak uchopit neuchopitelné a nezměrné, patří k nejzásadnějším a nejnáročnějším úkolům literatury. Jaký smysl má v tomto kontextu zabývat se právě queer literaturou?
Před několika týdny mě kolegyně a kamarádka – redaktorka A2 – oslovila, jestli bych nechtěl napsat krátký esej k tématu „queer literatura“. Souhlasil jsem. Měl jsem pár předběžných nápadů, jak téma uchopit. Chystal jsem se, že nad to sednu a text si načrtnu. Potom se ale stalo něco, o čem čtenáři těchto řádků vědí a co změnilo naše životy. To něco se ve zcela fyzickém smyslu přihodilo i mně; podařilo se mi vyváznout, jiní lidé – převážnou většinou mladí, jimž se otevíral svět – takové štěstí neměli. To je strašné. Jsme a budeme ve znamení této události: snažíme se pochopit nepochopitelné, uchopit zkušenost, která je neuchopitelná, vyjádřit to, co se vyjádření vymyká. Na psaní eseje o queer literatuře nebylo ani pomyšlení. Když jsem se pak následující týden snažil odpočívat, v mysli jsem se k němu vrátil, ale najednou jsem všechno viděl trochu jinak… Moje úvahy se samovolně začaly stáčet k bilanci mého života a současně k otázce, …
