Aktivistické upozorňování veřejnosti na nutnost vyrovnání se s koloniální minulostí má v posledních letech často viditelnější výsledky než odborná akademická debata. Jaký vliv mají na praxi evropských muzeí občanské protesty, které volají po dekolonizaci etnografických sbírek?
Mnohá evropská a severoamerická muzea představují produkt koloniální doby. Tyto paměťové instituce nejen že získaly výraznou část svých sbírek díky tehdejšímu systému, ale také se na vzniku a chodu myšlenkového pozadí kolonialismu samy podílely. Problémy spojené s touto minulostí proto tkví stejně tak v původu muzejních exponátů, jako ve způsobu jejich vystavování či vnášení do veřejného prostoru. V důsledku toho v institucích, jež prezentují jiné než lokální kultury, probíhají zásadní diskuse a často i rozsáhlé změny.
Nejedná se však o trend, který bychom zaznamenali až v nedávné době – postkoloniální kritika nastoupila už v sedmdesátých a zejména osmdesátých letech 20. století a tento přístup k dějinám poté prošel pestrým vývojem, vedoucím k vytvoření nových metod na poli muzejnictví. Muzea a galerie reagují nejen na výrazné posuny v akademickém světě, ale i na změnu společenské poptávky, která se mnohdy projevuje různými formami občanských iniciativ, protestů …
