Městské divadlo Kladno patří k nejstarším českým scénám. Spíše než pro svou divadelní tradici je ale celorepublikově známé kvůli opakujícím se necitlivým a neodborným zásahům radnice do jeho chodu. Došlo k nim v letech 2015, 2019 a také letos.
Odvolání uměleckého šéfa Jaroslava Slánského, zrušení zcela klíčového postu tajemnice i obou postů dramaturgie, odchod velké části uměleckého souboru a rezignace Jana Krafky, jednatele společnosti Divadla Kladno, s.r.o. (pod kterou spadá Městské divadlo Kladno i loutkové Divadlo Lampion). To vše se odehrálo v průběhu divadelních prázdnin, tedy v době, kdy diváci, divadelníci, zaměstnanci i všichni ti, kterým není jedno, jak radnice zachází s veřejnými institucemi a financemi, odjíždějí na dovolené.
S dramaturgyněmi divadla, Annou Smrčkovou a autorkou tohoto textu, s herci Jiřím Š Hájkem a Michalem Kubouškem i tajemnicí Janou Marečkovou byl pracovní poměr rozvázán pro údajnou nadbytečnost. Jen těžko si lze představit provoz tak velkého divadelního domu bez tajemnice, stejně tak je absurdní představa městského divadla bez jediného dramaturga. Do nebe volající nesmysl je i redundance herců Jiřího Š Hájka a Michala Kubouška. Hájek na kladenském jevišti hrál v sedmi inscenacích (tj. v téměř polovině repertoáru), Kuboušek dokonce v devíti. Po zveřejnění otevřeného dopisu kladenským radním byl pracovní poměr rozvázán i s herečkou Lenkou Zbrankovou. To, že jde o odchody účelové, jež nemají nic společného s restrukturalizací instituce, je jasné i z toho, že divadlo se netají tím, že hodlá na dané pozice přijmout nové zaměstnance.
Vzestup a pád divadla
Primátor Milan Volf zásahy do chodu divadla komentoval na svém facebookovém profilu: „přeji si, aby Městské Divadlo Kladno bylo zase jedním z nejlepších na úrovni ČR, ne pouze ‚dobré‘. Musí zasáhnout, obohatit, ale i pobavit co největší počet obyvatel a diváků, nejen úzké publikum. Z tohoto důvodu, stejně jako běžně dochází ke změnám například ve vedení sportovních oddílů, nastal čas na oživení a změny v celé společnosti Divadla Kladno (včetně Divadla Lampion), kde přestaly fungovat některé vnitřní procesy tak, jak měly.“ Silně vzestupný trend přitom nastolili právě Jan Krafka s Jaroslavem Slánským, kteří vedení divadla převzali na podzim pandemického roku 2020. Loajalitu diváctva, ale i manažerské schopnosti obou jmenovaných potvrzuje srovnání poklesu návštěvnosti s celorepublikovým průměrem: zatímco v roce 2020 návštěvnost divadel v ČR průměrně poklesla o 64 procent, počet návštěvníků MDK se snížil jen o deset procent. V roce 2022 návštěvnost dokonce předčila předpandemické období.
Je zarážející, že kladenský primátor obhajuje tak zásadní změny potřebou rozšířit publikum v době, kdy dosud nebyla zveřejněna výroční zpráva za loňský rok. Dost pravděpodobně by se totiž ukázalo, že návštěvnost stále roste, protože do roku 2023 spadají premiéry nejúspěšnějších inscenací. Těžiště repertoáru MDK sice leží v komerčnější sféře, ale zaměřuje se na nejrůznější divácké skupiny. V sezonách pod opětovným vedením Jaroslava Slánského (tj. od roku 2020 do roku 2024) nabízelo divadlo jak muzikály, tak činohru, a to nejen klasické tituly, ale i hry moderní, hry vhodné pro školy, lehké komerční komedie či texty původní vytvořené přímo pro MDK a uvedené ve světových premiérách. Není proto pravda, že by MDK cílilo na „úzké publikum“.
Zcela jasně mluví i další statistiky: kladenská divadla spadající pod Divadla Kladno, s.r.o.,
se v roce 2022 umístila na 21.–24. příčce v tabulce výkonnostních ukazatelů českých divadel, v počtu odehraných představení v měsíci byla dokonce sedmnáctá a v počtu návštěvníků třicátá sedmá (dodejme, že hodnoceno bylo více než sto divadel). Opravdu tedy není jasné, proč primátor Milan Volf hovoří o „úzkém publiku“ ani na které nefungující vnitřní procesy poukazuje. Obzvlášť když v loňském roce probíhal v divadle intenzivní procesní a personální audit, jehož výsledky dle usnesení č. 406 „prokázaly vysokou úroveň řízení této společnosti“.
Kdo je tady ředitel?
Nepochopitelná je i nekoncepčnost průběhu změn. Od odchodu uměleckého šéfa na konci června nebylo jasné, zda se nová sezona vůbec odehraje. Přesto po celé léto, a dokonce ještě po nástupu nového vedení bylo stále možné zakoupit lístky na jednotlivá představení i předplatné, ačkoli se přípravy inscenací nové sezony zastavily a většinu stávajících nebylo možné odehrát beze změny. Brát si peníze za něco, co dost pravděpodobně nebudu moci doručit, je přinejmenším sprosťárna a hluboká neúcta k zákazníkovi. Je ostudné, že divadlo evidentně nekomunikuje nejen s veřejností, ale dokonce ani se svými spolupracovníky. Veřejně si na to postěžoval režisér Petr Mikeska, který měl pro MDK připravit inscenaci s příznačným názvem Kdo je tady ředitel? a jehož tvůrčí tým se ocitl v nejistotě, zda nebude jeho práce zbytečná a jestli bude vůbec zaplacena. Stejně tak byli v nejistotě ponecháni i další spolupracovníci divadla.
Zásahy radnice již nesou své ovoce: soubor se scvrknul na jednatele a uměleckého ředitele, pět aktivních herců a hereček plus dvě aktuálně nehrající herečky. Z původních šestnácti inscenací lze beze změny hrát pouze jedinou (one-woman show Kristiny Sitkové), z repertoáru zmizelo sedm inscenací včetně nejnovějších diváckých hitů, další úspěšné tituly čekají na derniéru nebo se narychlo přeobsazují, a to i v klíčových rolích. Režiséři ani dramaturgyně mnohdy nemají přístup na zkoušky inscenací, pod nimiž jsou podepsáni. Předplatné bylo zrušeno a nové premiéry nejsou ohlášeny. Zatímco loni v říjnu MDK odehrálo jednadvacet představení, letos jich bude pouze osm.
Milan Volf v pořadu Mozaika na ČRo Vltava argumentoval ekonomickou stránkou divadla, což může znít logicky. Je ale snadné vytáhnout náklady na jedno představení bez dalšího kontextu. Je mi záhadou, jak může být z ekonomického hlediska výhodné rušit nové inscenace, jež mají – jako například Šumař na střeše či Blbec k večeři – potenciál vyprodat sál. (Je zcela běžnou praxí uvádět tzv. provozní inscenace, divácky vstřícné tituly přinášející značné množství peněz, díky nimž si pak divadlo může dovolit uvést i náročnější kusy.) Výroba dekorací, zkoušení i licence k hrám a hudbě stojí peníze a stahování rozpracovaných inscenací pochopitelně nemůže vést jinam než do minusu. Navíc je třeba si uvědomit, že divadlo funguje na zaměstnaneckém principu: v zavřeném divadle náklady neklesají, jeho provoz je naopak mnohem dražší, protože přichází o nemalé částky z prodaných vstupenek.
Nejde o život…
Městské divadlo Kladno je skvělé divadlo s obrovským potenciálem a v posledních letech vykazovalo zřetelně vzestupný trend, a to nejen v návštěvnosti, ale i pokud jde o kvalitu inscenací, o čemž svědčí řada recenzí. Jediné, co Městskému divadlu Kladno brání stát se „jedním z nejlepších na úrovni ČR“, jsou nekoncepční a neodborné zásahy radnice, vykonávané bez porozumění divadelnímu provozu, českému divadelnímu prostředí i kulturní sféře obecně.
Jistě, můžeme si říct, že o nic nejde. Že jde jenom o divadlo, a ne o život. A je to pravda. Osobně bych k tomu ale chtěla dodat, že mě naprosto děsí představa, že by stejnou péči Rada města Kladna v čele s primátorem Milanem Volfem mohla věnovat i dalším oblastem své agendy, jako jsou například rozpočet města, školství, prevence kriminality, hospodaření s městskými byty a podobně. Protože v těch už o život klidně jít může.
Autorka je bývalá dramaturgyně Městského divadla Kladno.