Přeložila Radka Knotková
Jota 2024, 525 s.
Americký spisovatel Kim Stanley Robinson proslul jako autor sci-fi románů, z nichž nejznámější je trilogie o Marsu. Román Ministerstvo pro budoucnost by se dal žánrově zařadit do poměrně nové škatulky cli-fi, tedy k postapokalyptickým prózám rozvíjejícím dopady klimatické změny. Příběh začíná v blízké budoucnosti, kdy Indii zasáhne vlna extrémních, smrtících veder. Hlavními postavami jsou Frank, který vedra jen zázrakem přežil, a Mary, jež je po této klimatické katastrofě dosazena do čela nově zřízeného mezinárodního Ministerstva pro budoucnost. Frank se ministryni snaží přesvědčit, že její úřad nedělá pro budoucnost dost, a přivede ji na myšlenku, že kromě oficiální pracovní náplně by ministerstvo mohlo mít i agendu tajnou – efektivnější, ovšem za hranou legality. Dějová linka ale v díle hraje spíše vedlejší roli, protože rozsáhlý román je zároveň souborem nejrůznějších úvah, které nastiňují problematiku klimatické změny a navrhují, jak by se některé problémy daly řešit. Výsledek je však rozpačitý. Zápletka s Frankem a Mary nudí a je z ní cítit, že je to jen berlička, o niž se autor snaží knihu opřít, aby mohla být řazena mezi romány. Mnohá uvedená fakta jsou dobře známá, což naznačuje, že Ministerstvo pro budoucnost je určeno především nezasvěceným čtenářům, kteří se o tuto problematiku sami nezajímají. Těžko říct, zda může kniha splnit své poslání, tedy přesvědčit nevědomé a pochybující. Ty ostatní v jejich pochybnostech o směřování civilizace zřejmě utvrdí, literárně ale nadchne jen stěží.