Přeložila Jitka Jindřišková
Host 2023, 192 s.
V novele norské spisovatelky Marie Navarro Skarangerové sledujeme nevýraznou a pasivní Emily, mladou ženu bez názoru a emocí. Pracuje v supermarketu, je těhotná a právě ji opustil přítel-kriminálník. Emily působí osaměle a mnozí mají potřebu ji ochraňovat – což je lepší, než kdyby ji zneužívali, protože k tomu by byla náchylná stejně dobře. Její monotónní život je popisován iterativně – dozvídáme se, co Emily obvykle a opakovaně dělá. Tomu odpovídá i forma krátkých oddělovaných odstavců, jež myšlenky frázují. Vyprávění budí dojem, jako by bylo složeno z betonových tvárnic. Tvoří se tak linie, ale nic víc. Metanarativní komentáře mají zřejmě ozvláštnit text, jenže působí spíš jako výraz bezradnosti nad vývojem příběhu: „Nemůžu Em opustit takhle zranitelnou. Teď jí musí do života vstoupit radost.“ Vypravěč konstatuje, čeho se postavy bojí nebo co si přejí. Jedná se o banality, které nenechávají prostor pro domýšlení či imaginaci. S žádnou osobou tak nemáme šanci soucítit, natož se s ní ztotožnit, jsou to dvourozměrné figury bez plastické hloubky. Samotná antihrdinka Emily je tak šedá a prázdná, že si do ní každá další postava může promítat, co chce. Bez ironicko-tragické bovaryovské perspektivy je tak Emily jen zbytečný člověk, který neprojde žádnou vnitřní transformací. Působivost novelky má nejspíš spočívat v obyčejnosti osudu, který by mohl vypovídat o mnoha dalších přehlížených lidech bez ambic, vzdělání a sociálního kapitálu, ale odtažitost vyprávění působí poněkud úmorně.