Básně autora, který se skrývá za heteronymem vanjek, sledují tři hlavní témata: empatické střetávání lidského a mimolidského, hrozbu klimatické apokalypsy a sofistikované pojetí tělesnosti. „Mluvit o těle neznamená / mluvit o chlebu, ale o hladu.“
¤
Slova jsou nepadnoucí obleky z druhé ruky,
ze kterých se sypou uschlé larvy hmyzu.
Připomínají výlety, které jsme zaspali.
Oblékáme si je jako vlastní stopy.
¤
Napočítal jsem sedmnáct nejtěsněji
přimknutých k zemi.
Na pozdravy jsem odpovídal se skloněnou
hlavou.
V rychlé chůzi jsem překračoval hromady věcí
smíšených s hlínou, které prodlužovaly těla.
Dýchá jich ale násobně víc, než kdy
dovedu vyslovit.
Zabalena do přikrývek splývají se zemí.
¤
Tohle je krajina náspů
vysychajících řek,
jimiž se valí poušť.
Průplav suchou roklí,
snění moře z druhé strany obzoru.
¤
Věty jako bóje drží slova nad hladinou.
Raději o nich nemluvit.
Skrýt je.
¤
Píšu a přitom klesám.
¤
Poznáš mě podle hlavy,
stejně jako jiní rozeznávají …
