Metoda palcátu

Ahistorické úvahy nad Janem Žižkou

Šestisté výročí úmrtí velkého fundamentalistického vojevůdce příliš rozruchu nevyvolalo. Žádné sváry ani polemiky nad významem božích bojovníků v médiích neproběhly. Život Jana Žižky se uzavřel v roce 1424. Znamená to, že už skončil i jeho druhý život, odehrávající se v myslích ostatních?

Sociologické průzkumy ukazují setrvalý po­kles Žižkova významu v historickém povědomí obyvatel České republiky. Nejstarší relativně spolehlivá data máme z roku 1946. Přitom můžeme s vysokou pravděpodobností spekulovat, že v předchozích desetiletích, sahajících až k závěru 19. století, byla Žižkova popularita jistě spíše vyšší než nižší.

Bezprostředně po druhé světové válce jej mezi nejvýznamnější muže českých dějin zařadilo sedmnáct procent dotázaných. Když se podobný průzkum dělal v roce 1968, navzdory předchozímu marxisticko­-leninskému vyzdvihování husitů řadilo Žižku mezi nejvýznamnější Čechy už jen deset procent respondentů. V roce 2007 si totéž myslela pouhá tři procenta. A když v roce 2019 došlo k novému průzkumu, režírovanému CVVM, zůstalo jen procento těch, kteří by byli ochotni Žižku považovat za největšího z Čechů.

 

Od fundamentalismu k modernitě

Vztah Čechů k Žižkovi se totiž odnepaměti vyznačoval značnou ambivalencí. V nejstarších dobách …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě