Přeložil Jiří Kaňák
Akropolis 2024, 334 s.
Druhá do češtiny přeložená kniha kanadského básníka a spisovatele Michaela Crummeyho se opět odehrává na jeho rodném Newfoundlandu, tentokrát na začátku 19. století, kdy ostrov patřil Anglii. Zloději řek v titulu autorova románového debutu označují přistěhovalce z Británie, kteří vytlačovali původní obyvatele z pobřeží a okolí řek, a „kradli“ jim tak loviště i domov. Děj vycházející ze skutečných událostí zachycuje tragické střety mezi bílými osadníky a Beothuky, nazývanými „Rudí indiáni“ (podle barvy hlinky, již si nanášeli na kůži). Jsou tu vylíčeny osudy několika skutečných historických osobností, zejména Johna Peytona a jeho stejnojmenného syna. Příběh se vine kolem trestné výpravy, během níž otec a syn Peytonové zajali mladou indiánskou ženu Demasduit a zavraždili jejího muže. Dočteme se ale i o životech lovců, traperů a námořníků nebo o velkých požárech v hlavním městě St. Johns v roce 1817, po nichž byla třetina obyvatel ponechána napospas nebývale drsné zimě. Na rozdíl od většiny dobrodružných děl, zaměřujících se na líčení drsného života kolonizátorů, zde dostávají mnohem větší prostor ženy; poměrně zásadní roli v románu hraje hlavně Peytonova družka Cassie. Vyprávění, jež je navzdory syrovému prostředí minimalisticky poetické, v některých rozhodujících momentech rafinovaně zamlčuje klíčové dějové zvraty, aby se k nim později vrátilo a náležitě je rozvinulo. Můžeme cítit lítost nad tím, že nám po Beothucích zbylo jen pár slov v neznámém jazyce. My toho po sobě zřejmě zanecháme víc, ale zase tu nejspíš nezůstane nikdo, komu by to mohlo být líto.