Galerie Kurzor, Praha, 2. 10. – 24. 11. 2024
Kurátor výstavy Na úpatí zahrady, umělec a pedagog Marek Meduna, ve svém poeticky psaném textu nalepeném na dveřích vedoucích do pražské galerie Kurzor zpochybňuje z nejrůznějších úhlů představu o jednoznačném významu uměleckých děl a způsobů, jakými na ně nahlížíme. Nic nového pod sluncem, chtělo by se říct. Tyto myšlenky však plní ještě jinou, důležitější roli: Meduna jimi totiž nepřímo osvětluje svůj netradiční výběr děl vytvořených českými umělci a umělkyněmi v průběhu posledních padesáti let, která byla na základě jeho rozhodnutí donucena vzájemně komunikovat. Proč je vedle čtyřicet let staré laminátové studie dětských postav od Jaroslava Hladkého umístěna postmoderní intarzovaná skateboardová U-rampa Josefa Mladějovského? Souvisí to nějak s Hladkého proslulou sochou skateboardisty, která byla osazena pod Nuselský most v roce 1982? Jeho další dílo, „naivní“ olejomalba úplňku z roku 2014, zasazená vedle nejnovějších maleb Sofie Tobiášové a prostorových koláží Stanislavy Karbušické, zase úspěšně propojuje svět osmdesátiletého umělce a autorek nejmladší generace. Podobně fungují malby-objekty Stanislava Judla z osmdesátých let, jež bez problému zapadají do současného proudu malířského novoromantismu. V těchto a mnoha dalších nečekaných a provokujících setkáních je mnoho kousavého humoru, ale i citlivého pozorování formálních asociací, které narušují běžně zažité hierarchie, škatulky a souvislosti. Pokud máte pocit, že dobře znáte české umění, tato výstava vám ukáže, že vše není tak jasné, jak si myslíte.