Opus opificem probat

Badatelské horizonty Daniely Hodrové

Teoretické práce Daniely Hodrové se těší značnému čtenářskému zájmu, avšak část odborné obce s nimi má problém. V devadesátých letech byla autorka dokonce obviněna z „vědecké nepoctivosti a hochštaplerství“. Text jejího dlouholetého spolupracovníka dokládá, že lehkost, s níž se na poli literární vědy pohybovala, nevylučuje hlubokou znalost ani nové perspektivy.

Když 31. srpna zemřela po dlouhé a těžké nemoci Daniela Hodrová (nar. 1946), odešla významná česká spisovatelka, autorka nezaměnitelného stylu a exkluzivní prozaické tvorby, jež byla soustavně sledována a reflektována kritikou i literární vědou. A zejména odborné veřejnosti byla dobře známa zvláštní spřízněnost tohoto díla se spisovatelčinou vědeckou dráhou, s jejími specializovanými texty. V Daniele ztratila česká literární teorie a poetologie neméně výraznou a novátorskou osobnost. Na tuto životní dráhu, souběžnou a často se prolínající s jejím uměleckým úsilím – například výzkum poetiky míst a mytopoetiky města provází jejich narativizace v prózách, literární fascinace „fantazií míst“, jejich živé paměti –, byla důkladně připravena studiem bohemistiky, rusistiky (podle Danie­liných slov na ni v tomto oboru mimořádně zapůsobila prof. Světla Mathauserová), romanistiky i srovnávací literatury na FF UK (chodila ještě na přednášky legendárního Václava …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě