Projíždíme Izjumem, který přežil okupaci. Na náměstí jsou v blízkosti totálně vybombardovaných domů úhledně zasazeny macešky, jedna z místních žen je právě kropí hadicí. Péči o květiny lze z její strany považovat za formu vzdoru proti válečným hrůzám.
Hned v další uličce jsou vchody do domů označené nápisy „Tady žijí lidé“. Tato hesla měla původně chránit obyvatele před násilím, ale teď už všichni vědí, že nápisy ani hesla okupanty nezastaví.
V horkém letním slunci se místní chladí v řece, která protéká kolem města. Děti skáčou do vody z provizorního pontonového mostu, přes nějž občas projíždějí auta. Původní most, umístěný jen o pár metrů vedle, byl totiž úplně rozbombardován. Celý výjev působí jako z barokního obrazu. Rozhodnu se, že ho nevyfotím – obraz uchovám jen ve své paměti.
(Úryvek z doprovodného textu k výstavě Poliny Davydenko After Time ve zlínské Galerii Kabinet T, 10. 9. – 31. 10. 2024; redakčně upraveno)
