Poslední letadlo jež stěží přistane
ve vichřici a tmě A někdo pořád drží ruku
na řízení
sluchátka na uších ta nemá To zas ten druhý vedle
Cosi tam křaptí
A tolik nevinných má za zády
Toto je historka pro nepozorné děti z čítanek
jak příklad možná hrdinství
A přesto ne tak zcela
Ten člověk skoro sere pod sebe
a jeho naškrobenou bílou košili mu promáčí už pot
Přichází chvíle soudu? Ale nad kým? Nad bohem zvůle?
Toho soudit nelze
Nad nevinnými v kabině?
Tma a tma a tma
Jen signály radiogoniometrie
(termín už skoro zapomenutý)
Ten řemeslník sám je pořád
jak už to tehdy bývalo
On pracuje až supí
a rve se s kniplem ve tmě… Tolik vědců měl za prdelí
(za těchto stavů odpusťte se moje dikce trochu rozvolní)
a dobře známé věci neposlouchají
už neposlouchá nic
A jdeme nezadržitelně dolů neboť klesáme
do zkázy do pohoří Černého lesa
nikdo neví proč Měli jsme začít klesat
podstatně později …
