Pražské divadelní uskupení Masopust uvedlo v rámci festivalu …příští vlna/next wave… svůj poslední kus Vyškrtaný Bůh. Zpráva je to smutná, divák nicméně uroní slzu nejen nad koncem výjimečného souboru. Když se škrtá Bůh, tečou totiž i slzy smíchu.
„Všechno, nebo nic,“ nechává se slyšet Ibsenův Brand, jedna z ikonických postav, již v počátcích svého šestnáctiletého působení oživila divadelní společnost Masopust, která v závěru roku ukončí svou činnost. Předáci institucí přerozdělujících kapitál vyčleněný na kulturu země, která pravidelně soutěží o evropské prvenství v počtu divadelních tvůrců na „normálního občana“, by se mohli čílit: Taková neskromnost! Léta jsme tyhle brandovce podporovali, třebaže hrávali jen pro „Eliadovku“, kam se vedle kolegů z branže málem nevejde platící divák, a oni vyhlásí kapitulaci… Institucionální předáci se dnes ale nečílí, nemají totiž co přerozdělovat, ač by mnozí z nich rádi. Jestliže letos nezbylo dost na divadelní Masopust, příští rok možná nezbude ani na zlidovělý masopust, který se přitom obvykle těší přinejmenším násobné pozornosti, a nadto jde o případ, kdy kultura sytí doslova, a ne pouze de nomine, což se více zamlouvá nejen státu, ale i …
