Spolek Rozpad, psáno z premiéry 13. 10. 2024
Na českých jevištích se v posledních letech bylo možné setkat hned s několika díly, která reagovala na téma rozdělené společnosti. Za všechny lze jmenovat divácký hit Společenstvo vlastníků. Pro komedii Jiřího Havelky, ale i další inscenace, které jsem měl možnost zhlédnout, je příznačné, že zkoumání politického konfliktu nahrazují moralistním a přehlíživým pohledem na poražené transformace. Již v tomto ohledu představuje hra Tahle země je naše od studenta politologie Tadeáše Stanka příjemnou změnu. Satira stojí na modelové situaci setkání dvou přátel z dětství. Zatímco Eda zapadlou vesnici v patnácti letech opustil kvůli studiu v Praze, Luděk šel jako mnozí další spolužáci na místní učiliště a později nastoupil do nedaleké fabriky. Počáteční radost ze shledání brzy vystřídá trapné ticho, jež využijí hostinský se štamgastem a extravagantně vyhlížejícímu navrátilci uštědří pár nevybíravých poznámek. Rozhovor postupně přeroste do rozpravy na nejrůznější konfliktní témata. Stanko své postavy zkoumá až v laboratorně ideálních podmínkách, jejich dialogy však působí živě a autenticky. Mladý dramatik funkčně pracuje s postupně se odhalujícím tajemstvím a od Antona Pavloviče Čechova si vypůjčil motiv sadu, jenž je symbolem sporu mezi tradicí a novým, kořistnickým řádem. Přestože je hra schematická, lze v ní najít mnohé nesrovnalosti a závěrečná scéna mohla být méně okázalá, jde o podnětné a dosti zábavné uchopení aktuálního tématu, které se snaží jít proti srsti – a to zejména vůči pražskému či kosmopolitnímu publiku.