V galeriích je příliš málo hudby

S Ianem Mikyskou a Jitkou Hlaváčkovou o dialogu obrazu a zvuku

Jak mohou současní hudebníci a hudebnice komunikovat s uměleckými díly, aniž by se jednalo o pouhý „zvukový doprovod“? Podoby takového dialogu zkoumá v prostorech Trojského zámku výstavní projekt Galerie hlavního města Prahy Album zpomalených obrazů.

Album zpomalených obrazů se jako výstava nezjevilo zčistajasna. Jeho koncept, spočívající v propojení soudobé vážné hudby a galerijního prostředí, jste v život uvedli už před dvěma lety, v Pěti nejistých situacích v Domě U Kamenného zvonu, a pokračovali loni Dvěma nejistými situacemi na zámku Troja. Zajímá mě začátek celého „podniku“ – co bylo prvotním impulsem?

Ian Mikyska (IM): Přišel s tím ansámbl Prague Quiet Music Collective, jehož jsem členem a uměleckým vedoucím, ale náš původní záměr byl dost odlišný od nynější podoby projektu. Primárně jsme hledali prostory pro náš festival, s čímž jsme se obrátili na Galerii hlavního města Prahy. Dost záhy se však ukázalo, že větší smysl by oběma stranám dávala jiná forma spolupráce. Při schůzkách s Jitkou Hlaváčkovou jsme se shodli na tom, že by mohlo jít o „zhudebnění“ výtvarných děl ze sbírek GHMP – jednotliví skladatelé a skladatelky si vyberou jedno dílo a vytvoří pro něj hudební skladbu. Hned …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě