Divadlo Petra Bezruče, Ostrava, psáno z premiéry 18. 10. 2024
Od dětství nám vtloukají, že na červenou se stojí a na zelenou se přechází. Na hledání zdrojů nutných pro přežití nás ale nepřipravili, a zůstáváme tak vydáni napospas vládnoucímu systému. Ztrátou orientace v dnešní společnosti i reflexí ignorance lidí vůči sobě navzájem i okolnímu světu se zabývá současný řecký dramatik Janis Mavritsakis, jehož existenciální drama Slepá skvrna nastudovala pro známou ostravskou scénu režisérka Klára Vosecká s dramaturgem Peterem Galdíkem. Skoro dvouhodinové představení se točí kolem silné ženské postavy Niki v podání Magdalény Holcové, která působivě ztvárňuje emoční zvraty vyvolané ztrátou manžela. Za jejím něžným, laskavým projevem se skrývá únava a zoufalství. Inscenace dále rozehrává příběhy několika typizovaných postaviček: dvou vandalů, řezníka, bankéře, prodavače a ženy bez domova. Gradující absurdita přitom naznačuje symbolický význam titulní „slepé skvrny“, interpretované jako osobní či sociální nevědomost. Scénická výprava Anny Šmídové ve spolupráci s Artemem Bakhmutinem, který se podílel na videoprojekcích fragmentovaných obrazů, slouží jako prostředek k narušení běžného vnímání reality a zesiluje emoční dopad inscenace na diváka. Sledujeme nákup masa z divoké kozy, diskusi o teplém pivu nad umírajícím tělem či bankéře smlouvajícího o půjčce kvůli měsíci dovolené – jedna bizarnost střídá druhou, přičemž vše směřuje k propletení osudů jednotlivých postav. Z vyústění nepříjemně mrazí.