Přeložil Milan Žáček
Host 2023, 237 s.
Debutová sbírka povídek amerického spisovatele Nathana Ballingruda je řazena mezi hororovou literaturu. Pokud si však odmyslíme pár fantastických příšer a klasických žánrových postav, jako je vlkodlak nebo upír, máme před sebou syrovou sociální prózu s psychologickými přesahy. Autor odhaluje typické životní pasti, do nichž se chytají nejen chudší obyvatelé periferií současného světa. Píše o matkách samoživitelkách, adolescentovi živícímu invalidní matku, sebevražedné depresi, životě s nesplatitelnou hypotékou nebo přežívání v baráku, jehož střechu odnesla bouře. Skutečnými příšerami zde jsou muži dusící v sobě nenávist, otec, který se vrátil z vězení, nebo banda mladých neonacistů. Když se objeví například upír, který skrz podlahu přesvědčuje dítě, že je jeho ztracený otec, a následně z něho vysaje krev, tušíme, že mytické či nadpřirozené motivy i postavy zde fungují spíše jako symbolické reprezentace zcela reálných okolností. Děj je plný bezvýchodných momentů, zkratů a trpkých konců, i když tu a tam ještě zůstávají zbytky naděje. Jedinou povídkou vymykající se z této veskrze aktuální tematiky je Puklina, což je pocta zakladateli žánru. Příběh popisující předčasný návrat čtyř členů z expedice na jižní pól, kteří se snaží ledovou pustinou dojít na základnu, si velmi nenuceně a zároveň zdařile pohrává s klasickými antarktickými motivy mýtu Cthulhu. Bellingrudova kniha ukazuje, že běžné jevy okolního světa mohou vzbuzovat mnohem větší hrůzu než zaprášené žánrové propriety.