Česká Nan Goldin?

Libuše Jarcovjáková, hrdinka (především) vlastního života

Retrospektiva fotografky Libuše Jarcovjákové představuje dílo autorky, která byla do nedávné doby v českém prostoru téměř úplně opomíjena. Jakým způsobem výstava její tvorbu nahlíží a v čem se liší od souběžně uvedeného dokumentu Ještě nejsem, kým chci být?

Tvorba Libuše Jarcovjákové (nar. 1952) je zdánlivě divácky velmi přístupná. Její nejznámější fotografie jsou považovány za přímé svědectví života za minulého režimu a pro svou syrovost a absenci postprodukčních zásahů bývají obecně chápány jako dokument tehdejší doby. Přestože tato autorka v Česku své snímky již několikrát vystavovala, do veřejného povědomí se její tvůrčí práce, jíž se věnuje už více než půlstoletí, dostává až v posledních letech. Při posuzování, jak si se zprostředkováním její intimní tvorby poradila aktuálně probíhající retrospektiva v Národní galerii, zjišťujeme, že současná prezentace jejího díla přináší mnohá úskalí – od samotného výběru snímků přes problematickou výstavní architekturu až po otázku, nakolik do celkové koncepce zasahovala samotná autorka.

 

Uvnitř i vně tradičních škatulek

Libuše Jarcovjáková se narodila začátkem padesátých let v Praze, a přestože první měsíce prožila u matčiny rodiny v Uherském Brodě, byl to právě domov …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě