Chcete-li libovolný pojem zbavit veškerého obsahu i váhy, užívejte ho při všech možných i nemožných příležitostech. Pak už jen sledujte, jak lidé přestávají brát vážně vás a následně i slovo, s nímž tak často šermujete.
Příkladem z poslední doby mohou být události doprovázející fotbalové utkání v Amsterdamu mezi místním Ajaxem a týmem Maccabi Tel Aviv. Podle jedněch jsme byli svědky pogromu na izraelské fanoušky, podle druhých šlo o obyčejný chuligánský kolorit, který k fotbalu patří. Obě interpretace – každá jiným způsobem – zlehčují násilí. V prvním případě jde o výsměch obětem skutečných historických pogromů, protože několik desítek spíše lehce zraněných hooligans při nejlepší vůli nelze klást naroveň masakrů, jako byl například ten v polském Jedwabném v roce 1941. Když k tomu připočteme skutečnost, že terčem útoků se stalo otevřeně rasistické tvrdé jádro telavivských hooligans, které v ulicích Amsterdamu dva dny provádělo nejrůznější výtržnosti, působí tato analogie až zvrhle. V druhém případě se pro změnu banalizuje protižidovský charakter násilností: vše se svádí na fotbalové bojůvky, v nichž údajně nejde o rasově zacílené útoky, ale o násilí pro násilí. Jedni záměrně přehlížejí, že izraelští fanoušci jsou všechno možné, jen ne obětní beránci, druzí zase vytěsňují fakt, že ultras Ajaxu jsou otevřeně proizraelští, takže nedává smysl, aby v ulicích města naháněli Izraelce.
Speciálně v Česku už přes rok platí, že k nálepce antisemity můžete přijít, ani nemrknete. To se potvrdilo i v této kauze, když se – pokolikáté už? – ukázalo, že v našem proizraelském zápalu nejsme ochotni připustit, že by někteří Izraelci mohli být fašisté či rasisté, ale k tomu, aby byl někdo označen za antisemitu, stačí maličkost – třeba použít výraz „židokomunita“ (tedy složeninu neutrálního sousloví „židovská komunita“), jako se to nedávno přihodilo socioložce Nině Adler. V jejím případě se dá navíc vytáhnout oblíbený stereotyp sebenenávistných Židů. Tahle terminologická inflace má ale ve skutečnosti jen jednoho vítěze, a sice skutečné antisemity. Ti totiž mají o zábavu postaráno – potřebují jen bezedný kyblík s popcornem.