Brzy vypukne advent. Leckde budou znít koledy, mezi jinými také ukrajinský Ščedryk, ve světě známý jako Carrol of the Bells. „Štědryk, štědryk, štědrovička, / přiletěla vlaštovička,“ zpívá se na začátku skladby oslavující Štědrý večer. Zmíněnou vlaštovku bychom našli ve znaku města Pokrovsk, v němž skladatel Mykola Leontovyč tuto vánoční kompozici před více než sto lety složil (tehdy se město jmenovalo Hryšyne), když tu působil coby učitel. Nyní je tato obec na východě Ukrajiny známá především tím, že se ji Rusové systematicky snaží srovnat se zemí. Ostřelují ji nepřetržitě ze všech možných druhů zbraní. Na konci tohoto procesu bude svět bohatší o další obří hromadu sutin a mnoho mrtvých civilních obyvatel, pohřbených pod nimi. Tak jako se to dříve stalo s Vuhledarem, Avdijivkou, Bachmutem, Vovčanskem nebo Mariupolem, Marjinkou, Soledarem, Rubižnym, Toreckem či Časiv Jarem. To jsou jména jen některých měst, jež Rusové „osvobodili“ (oni to ovšem píšou bez uvozovek).
Nelze se zbavit dojmu, že spojenci Ukrajinců by mohli tomuto ničení zabránit, kdyby skutečně chtěli. Mohli by pomoci navrátit Ukrajině mír – například tím, že povolí ukrajinské armádě používat své zbraně na cíle v ruském vnitrozemí. Nebo že zapojí svou protileteckou obranu při sestřelování ruských raket mířících na ukrajinské rezidenční čtvrti a objekty kritické infrastruktury. Místo toho tu zřejmě budeme dál všichni přihlížet dalším ruským zločinům, páchaným živě v hlavním vysílacím čase. Případně odvracet zrak od neštěstí, které se děje někomu jinému, a zaměstnávat své myšlenky něčím příjemnějším. Třeba očekáváním Vánoc.