Slovenská socioložka Oľga Gyárfášová vedla rozhovory s deseti ženami, které se během normalizace pohybovaly v alternativním společenství. Přes snahu pracovat s některými analytickými nástroji se však jedná hlavně o náčrtek skupinového portrétu.
„Jak jsme žili v letech normalizace,“ ptá se v názvu své knihy slovenská socioložka Oľga Gyárfášová a až podtitul podtrhuje její genderový rozměr: dozvíme se, že jde o „rozhovory s aktérkami společenství vzdoru“. Publikace přitom nemá – až na doslov Zuzany Maďarové – odborný sociologický charakter. Gyárfášová mluví v první řadě z pozice pamětnice a všechny zpovídané ženy zná osobně. Jedná se tak o přiznaně subjektivně laděné vzpomínání a kladení otázek se nese v duchu přátelských, pozorných a erudovaných rozhovorů. Autorka navíc knihu Ako sme žili v rokoch normalizácie věnuje památce mužských přátel z bratislavského undergroundu a svému bratrovi.
Pestrá škála
Příběhy deseti žen, s nimiž autorka vede rozhovory, tvoří pestrou škálu. Sociální vědkyně Marta Botta vzpomíná především na spletitou emigraci přes Švédsko do Austrálie a v závěru reflektuje i svůj porevoluční návrat do Bratislavy a snahu uplatnit zde vlastní vizi sociálního …
