Hra Like Lovers Do (Paměti Medúzy) Sivan Ben Yishai má nejblíže k žánru ironické litanie. Herci a herečky divadla Reduta ve stejnojmenné inscenaci „děkují“ všem očividným i nenápadným násilníkům, pachatelům a svědkům násilí. Záslužnému počinu chybí jen víc herecké odvahy do toho pořádně šlápnout.
Izraelská dramatička Sivan Ben Yishai, která již dvanáct let žije a tvoří v Berlíně, se pro hru Like Lovers Do (Paměti Medúzy), pojednávající o sexuálním a sexualizovaném násilí, inspirovala mýtem o Medúze. Když byla kněžka v chrámu bohyně Athény znásilněna Poseidónem, Athéna nepotrestala násilníka, ale oběť: proměnila Medúzu v nestvůru s hady místo vlasů. Kdo jí pohleděl do očí, zkameněl. Poté, co řecký hrdina Perseus nešťastnici zabil, usekl jí hlavu. Z bezvládného těla vyskočily její a Poseidónovy děti, okřídlený kůň Pegas a obluda Chrýsáór.
Trestání oběti namísto násilníka není vlastní jen naší kultuře, ba naopak: v některých společenstvích je žena znásilněním navždy stigmatizována a zavržena vlastní rodinou i komunitou. U nás hrozí „jen“ bagatelizace násilného činu, opakování utrpení oběti během vyšetřování, případně soudního procesu s odborně nevyškolenými policisty a soudci, druhotná viktimizace, jež má snížit důvěryhodnost obětí, a neslýchaně nízké tresty …
