Klimatická krize je bezesporu nejvýznamnějším aktuálním problémem lidstva. Není divu, že v nás vzbuzuje vypjaté emoce a že v debatách o ní padají morální argumenty. Občas to ale zakrývá praktické stránky věci. Varovat před katastrofou je jistě správné, ale neměli bychom se na ni současně začít i připravovat?
Po vypuknutí studené války začaly sílit obavy z jaderného konfliktu. Politici i veřejnost se obávali, že se soupeřící velmoci navzájem zničí. Tehdy se formovala sdílená představa, že atomová válka by znamenala konec lidstva a že je jí za každou cenu nutné zabránit.
Byla to správná, morální a relativně odůvodněná myšlenka, která však měla zásadní nedostatek – její představa budoucnosti končila okamžikem nukleární apokalypsy, za kterým už bylo jen temno. Na začátku šedesátých let ale americký futurolog a systémový teoretik Herman Kahn v knize Přemýšlení nad nemyslitelným (1962, česky 1966) nabídl jiný přístup.
Upozornil, že jaderná válka je sice děsivá, ale reálná …
