Žádná sociální změna nedopadá na aktéry rovnoměrně. Foto Čeněk Folk
Když se řekne zakladatelský mýtus, jako první nám patrně vytane na mysli příběh o praotci Čechovi. Své zakladatelské mýty však mají i politické režimy. Jeden jsme oslavili nedávno, 28. října – z jeho hlubin stále probublává onen pocit osvobození ze staletého utrpení v žaláři národů, a tak nám ani nevadí, že oslavujeme založení státu, který už dávno neexistuje.
Pro politické režimy po druhé světové válce sehrávalo roli takového mýtu osvobození v květnu 1945 či Vítězný únor 1948 – podle momentálních potřeb. A naším dnešním zakladatelským mýtem je nepochybně sametová revoluce. Je přelomem nejen v zakoušení času, kdy se husákovské „bezčasí“ náhle proměnilo v rychlou historickou dobu směřující znovu k zářným zítřkům. Představuje i mentální úběžník, k němuž se vztahujeme při hodnocení následných pětatřiceti let. Pamětnické pocity se přitom rozprostírají na široké paletě od zadostiučinění a historické spravedlnosti až po zklamané povzdechy, že „za …
