Názor, že feminismus a socialismus nejdou dohromady, zastávají jak představitelky liberálního feminismu, tak „pravověrní“ socialisté. Toto tvrzení přitom vychází ze zcela mylné představy, že boj za rovnoprávnost žen a mužů se týká partikulární kulturní identity.
Když jsem chystala svou knihu Ženy, které nechtěly mlčet (2021), dala jsem se náhodou do řeči s přední českou liberální feministkou. Nadšeně jsem líčila objevování feministek v komunistické straně ve dvacátých letech a práva žen za socialismu, ona se ale zachmuřila a příkře řekla: „To ale není žádný feminismus!“ Tým autorek a autorů vynikajícího sborníku o proměnách genderové kultury české společnosti během státního socialismu Vyvlastněný hlas (2015) použil metaforicky pojem „vyvlastnění“, aby vyjádřil, že ty ženy, které se podílely na vládě KSČ, opravdovými feministkami být nemohly. Mluví se také o tom, jak neautentické bylo legislativní ukotvení emancipačních cílů, když je ženám „nadělila“ stranou řízená státní moc. K závěru, že významná radikálně levicová politička první poloviny 20. století Luisa Landová-Štychová nebyla feministkou, protože tou by mohla být jen žena liberálně pravicové orientace, dospěl v její knižní biografii Revolucionářky …
