Viselo to ve vzduchu už několik dní. A dalo se to čekat. Francouzský prezident Emmanuel Macron se na začátku ledna rozhodl odvolat premiérku Elisabeth Borne. Děkuji, ma chère Elisabeth, pusa nalevo, pusa napravo… A začal casting. Spekulovalo se, že ji nahradí ministr vnitra Gérald Darmanin (toho si prezident patrně šetří do příštího boje o Elysejský palác) nebo ministr obrany Sébastien Lecornu. Nakonec ale Macron překvapil a do paláce Matignon vyslal svého „mazlíčka“, ministra školství a dřívějšího mluvčího vlády Gabriela Attala. Zatímco v zahraničí se nejčastěji propírala Attalova sexuální orientace, ve Francii se diskutovalo spíš o jeho věku – ve čtyřiatřiceti letech je historicky nejmladším předsedou vlády Páté republiky. Jean-Luc Mélenchon z levicové Nepoddajné Francie dokonce prohlásil, že Macron v podstatě zrušil pozici premiéra. Attal je podle něho opět pouhým mluvčím. Obavy vzbuzuje obměna kabinetu naznačující směřování doprava. Šok způsobila zejména výměna ministryně kultury Rimy Abdul Malak. Do čela resortu totiž byla povolána jedna z výrazných tváří pravicové politiky, dnes už bývalá členka Republikánů Rachida Dati, která během mandátu Nicolase Sarkozyho vedla ministerstvo spravedlnosti. Ministryní práce, zdravotnictví a solidarity se zase stala Catherine Vautrin, konzervativní politička, jež zasedala ve vládě za Jacquese Chiraca a stavěla se proti sňatkům osob stejného pohlaví. Teď bude v kabinetu prvního otevřeně homosexuálního premiéra Francie. Pravicové vedení má nyní osm ze čtrnácti ministerstev, zatímco levicové jen tři. Tíhnutí Emmanuela Macrona k pravici ovšem není nic nového. Jde přece o to přetáhnout hlasy Marine Le Pen. Rok 2027 je tu cobydup!