Klíčová postava amerického nezávislého komiksu Daniel Clowes už více než tři dekády vypráví o podivínech v zajetí konspirací i maloměstské nudy. Ve svém nejnovějším komiksu Monica dokazuje, že tato svérázná autorská vize neztrácí hloubku a výpovědní hodnotu.
Lidé pátrají po vlastní identitě či smyslu života různými způsoby. Někteří přijímají nové trendy a hledí stále dopředu. Mnoho se jich ale ohlíží do minulosti – a mezi takové patří i protagonisté komiksů amerického kreslíře a spisovatele Daniela Clowese. Ten od konce osmdesátých let jejich stránky zaplňuje příběhy posmutnělých outsiderů, kteří si kvůli své odtažitosti, aroganci nebo smůle příliš nerozumějí s všední realitou a místo toho se uchylují k nejrůznějším nostalgickým obsesím. Jeho dílo ale není jen plné sžíravé ironie, velebení flákačství a úsměvných podivností. Pravidelně se v něm objevují i temně surrealistické, někdy až lynchovské motivy a s nimi spojená paranoia či znepokojivý svět konspirací za hranicí každodennosti.
Makabrózní historky
Clowesův nový komiks Monica by na nejbanálnější rovině šlo označit za příběh života jedné ztracené ženy, ale vedle toho je mnohovrstevnatým vyprávěním o postmoderních úzkostech i polozapomenuté historii amerického brakového komiksu. V devíti volně propojených kapitolách sleduje nejprve příběh dívky Penny, která se v divokých šedesátých letech vrhá do víru kontrakultury a volné lásky, s neznámým mužem zplodí dceru Moniku, ale po nějaké době chaotických vztahových propletenců ji odkládá k rodičům a mizí neznámo kam. Monica pak celý život marně hledá štěstí i své kořeny. Po neznámém otci a zmizelé matce pátrá s naivní nadějí v dosažení vnitřního klidu. Při postupném odhalování minulých událostí se ale čím dál víc stírá hranice mezi realitou a znepokojivými sny a halucinacemi. Prostřednictvím starého rádia s hrdinkou začíná komunikovat nevrlý duch mrtvého dědečka a pátrání ji zavede až do řad autoritářské sekty plné šedivých trosek bývalých květinových dětí, přičemž vše obestírá atmosféra potlačovaného děsu a očekávání apokalypsy.
Až na úvodní rozhovor dvou vojáků ve vietnamských zákopech je takřka celý příběh podán slovy vypravěčky, která se často subtilně rozcházejí s děním v panelech, takže čtenáři rychle dochází, že Monica je velmi nevěrohodná průvodkyně dějem. Přímočaré životopisné pasáže s autobiografickými rysy (Clowesova matka žila v mládí podobně neuspořádaný život) se střídají s makabrózními historkami, které jako by vypadly z béčkových hororových komiksů z padesátých a šedesátých let, a sám Clowes přiznává, že tato pokleslá tvorba – především od nakladatelství EC Comics – pro něj byla silnou inspirací. Už v době jeho dětství šlo o pozapomenutá dílka, která však obsahovala střípky překvapivé kreativity a znepokojivé krásy. Jejich autoři, často traumatizovaní váleční veteráni nebo jen obyčejní pošuci, do nich často promítali své divoké představy či úzkosti. Vliv tohoto okrajového komiksového žánru lze v Clowesově tvorbě vysledovat už od samotných počátků, kdy nejrůznější surreálné příběhy publikoval v sérii Eightball.
Na periferii
V Monice svou obsesi starými hororovými komiksy dovádí autor do důsledků. Některé výjevy jsou přímými aluzemi na obálky brakových sešitů, příběhy o podivných sektách či maloměstech ovládaných hrůznými monstry mívají až lovecraftovský nádech a nejrůznější obskurní reference se skládají v chaotické, ale půvabné koláže. Clowes odkazuje na britského barokního karikaturistu Williama Hogartha či romantického spisovatele Nathaniela Hawthornea a realistické popisy maloměstské Ameriky se prolínají s paranoidními vizemi jako vystřiženými ze seriálu Twin Peaks. Komiks ale rozhodně není samoúčelnou hříčkou popkulturního nerda. Autor početné odkazy nepoužívá nahodile, ale posouvá jimi propracované vyprávění, které stejně jako v jeho předchozích komiksech stojí na dokonale vykreslených postavách. Už v komiksech David Boring (2000), Wilson (2010) či The Death-Ray (2011) rozvíjel příběhy osamělých outsiderů s podivnými koníčky, odporem ke společnosti a stravujícími obsesemi. V Mrtvém světě (1997, česky 2019) či Dívce jménem Patience (2016, česky 2016) tyto motivy učinil ještě zajímavějšími díky posunu k nejednoznačným ženským postavám a Monica představuje vyvrcholení této tvůrčí linie.
Ústřední hrdinku sledujeme jako nešťastné dítě, úspěšnou byznysmenku, tulačku i rezignovanou důchodkyni. Clowes nám dovedně ukazuje, že přes nejrůznější životní obraty přetrvávají vnitřní úzkosti, nejistota a osamělost. Životy lidí, kteří na první pohled často působí jako směšné či politováníhodné karikatury, líčí s pochopením pro smutné duše ztracené kdesi na periferii.
Jeho vyprávění se zdánlivě nehodí do doby, kdy na poli nezávislého komiksu dominují přímočaré autobiografie a kritiky aktuálních problémů. Bezčasé, podivínské komiksové univerzum, které autor takřka v nezměněné podobě rozvíjí už přes třicet let, je ovšem perfektní laboratoří pro analýzu současných společenských pnutí. Ukazuje, že posedlost minulostí nás dokáže sežrat zaživa. Že pátrání po vlastních kořenech a identitě je předem ztracený boj. Že mezi realitou, satirou a snem nemusí být rozdíl. A že když za oponou našeho světa objevíme jinou, znepokojivější a temnější dimenzi, navzdory žánrovým klišé nám to nic dobrého nepřinese.
Autor je editor webu Seznam Zprávy.
Daniel Clowes: Monica. Fantagraphics, Seattle 2023, 106 stran.