Námořní poloslepota

Když chtěli jemenští Hútíové vyjádřit svou solidaritu s Gazou tak, aby to západní svět opravdu bolelo, začali napadat obchodní lodě plující Suezským průplavem. Nastala panika: vždyť by se mohlo stát, že obchodní lodě budou muset obeplouvat Afriku! To by znamenalo prostoje, které si na rozdíl od smrti desítek tisíc civilistů v Gaze nemůžeme dovolit! Spojené státy americké, které masakr v Gaze nevyprovokoval zatím ani k revizi vojenské pomoci Izraeli (takže palestinští civilisté jsou stále zabíjeni americkými zbraněmi), spolu s Velkou Británií cítily povinnost neprodleně zasáhnout a s podporou Austrálie, Kanady, Nizozemí, Německa a dalších zemí Hútíe v Jemenu bombardovat. Opět se potvrdilo, jak důležitá je pro současný svět námořní doprava a jak moc jsou některé její tepny zranitelné.

Díky Deníku N vstoupil do českého prostředí pozoruhodný a slibný formát: popularizační knihy napsané předními experty, ale pod laskavým dohledem redaktorů, kteří dávají pozor, aby byly přístupné a sdělné. V případě knihy Námořní slepota politického geografa Michaela Romancova se vydařila nejen souhra redaktora a autora, ale také volba tématu. Autor v návaznosti na Geoffreyho Tilla upozorňuje, jak málo zohledňujeme vliv moře na naše dějiny i přítomnost. Nejde přitom jen o ignoranci vnitrozemských národů: význam moře podle Tilla vytěsňují i země s mokrou hranicí. Neuvědomujeme si, jak klíčovou roli moře sehrálo v dějinách posledních pěti set let, ale ani to, jakou roli hraje v ekonomice a distribuci moci v naší přítomnosti.

Velmocenský pohled

Romancov vytvořil přehledného, čtivého a přitom zasvěceného průvodce významem moře. Vrací se k mongolské kontinentální expanzi, která vytvořila rozsáhlý eurasijský obchodní prostor, a posléze k čínskému odmítnutí pokračovat ve slibně rozvinuté námořní aktivitě v 15. století a k opačnému rozhodnutí Portugalska a dalších evropských zemí krátce poté. Moře jako prostor rychlosti, dobývání, obchodu a moci je popsáno zejména v kontextu velmocenského soupeření. Zatímco my si pamatujeme sedmiletou válku především jako souboj Pruska a Rakouska o Slezsko, význam mělo zejména válčení v Americe a v Indii. Autor představuje důležitost námořních bojů v porážce Napoleona, ale také Ruska v krymské a Japonska v druhé světové válce. Plasticky ukazuje, jak děsivou revoluci znamenal vynález ponorek, a odhaluje nám význam námořního obchodu pro současnost, který si mnozí z nás připomněli až před pár lety, kdy celý svět s napětím kalkuloval ekonomické dopady zablokování lodi v Suezském průplavu.

Místy se ovšem především dějiny západních impérií stávají až příliš dějinami velkých bílých mužů. Svůj díl viny na tom má popularizační formát – tak si přečteme v napínavém a vtahujícím líčení bitvy u Trafalgaru vtipnou zkratku, že hlavní problém spočíval v tom, že Napoleon studoval vojenskou, a ne námořní akademii (a proto nechápal, že nemůže plánovat námořní bitvu stejně jako tu pozemní a nevzít v potaz devastující moc větru a dalších námořních nepravidelností). Nic proti lidskému pohledu, mohl by se ale týkat nejen velkých postav. Popularizace by fungovala možná lépe, kdyby počítala i s perspektivou zdola.

Svoboda moří?

Autor nám ukáže opravdu mnohé. Přesto se při četbě vnucuje pocit, že něco chybí. Není jistě zcela fér kritizovat text za to, co neobsahuje. Kniha, která kritizuje naši „slepotu“, si o to nicméně tak trochu říká.

Jedním z podstatných témat, která v knize chybějí, je vztah námořního obchodu a politické mentality. Je to téma, které po svém traktovala i moderní geopolitika, například Carl Schmitt odlišoval námořní a pozemská impéria a zdůrazňoval, že moře s jeho otevřeností, nestabilitou a neuchopitelností vytvářelo prostor pro odlišné pojetí individuální svobody. Volný „tok“ zboží znamená také volnější tok myšlenek. Podle jeho názoru není náhodou, že dvě nejvýznamnější námořní impéria, britské a americké, jsou zároveň impérii liberálními, že dávají přednost nepřímému uplatňování moci, a naopak vnitrozemská impéria jako Německo nebo Rusko mají zcela jiné pojetí svobody a řádu. Dnes si s podobnými zkratkami hraje ruský postfašista Alexandr Dugin.

Jistě, můžeme podobné úvahy odmítnout jako esencializující legitimizace autoritářských režimů, jako snahu omezit některé univerzalistické ideje pouze na část zemského prostoru. Otázky, ze kterých vycházejí, nám ale přesto o povaze moře říkají hodně. Rychlost, inovace a otevřený prostor moře prostě nepřinesly jen větší efektivitu impériím. Daly nám také nové pohledy na člověka, jeho svobodu a politický řád. Romancovova kniha to bohužel zdaleka nepostihuje, je příliš v zajetí optiky imperiálních mocenských kalkulací a autorů jako Paul Kennedy a v důsledku zachycuje jen jednu vrstvu skutečnosti – spektakulární a významnou, ale možná ne tu nejpodstatnější.

Mnohohlavá hydra

Kvůli důrazu na velmocenskou politiku je zploštěn zejména obraz dějin moře. To je viděno perspektivou mocenských projekcí. Mnohem méně autor v historických kapitolách probírá obchod, a tak mu vypadne z výkladu jedna z nejdůležitějších rolí moře – totiž fakt, že se jednalo o transportní tepnu pro obchod s lidmi, pro přesun více než dvanácti milionů lidských bytostí z Afriky do obou Amerik (asi šestina zajatců brutální transport v roli živého „kontrabandu“ na obchodních lodích nepřežila). V seznamu použité literatury chybějí autoři jako Marcus Rediker, který v práci The Slave Ship (Otrokářská loď, 2007) tento obchod mapuje. Přitom jde o jednu z nejvýznamnějších úloh moře v moderních dějinách – s důsledky žijeme dodnes. Tím spíše tu chybí pohled knihy The Many­-Headed Hydra (Mnohohlavá hydra, 2000), kterou Rediker napsal s Peterem Linebaughem a která se věnuje námořním vzpourám, pirátství, psancům, uprchlým otrokům a spiklencům, zkrátka tomu, co autoři sami označují jako „revoluční Atlantik“. Divoký živel moře přitom jednoznačně tvoří i toto.

Romancovovi patří dík, že prolamuje naši námořní slepotu. Moře, které představil, je ale, řekl bych, stále příliš suchozemské, je to především moře z map v pracovnách velmocenských diplomatů. Jistě, i toto moře je důležitou součástí naší historie; není ale jediné. Autor by také nemusel tolik pohrdat tradičním výkladem českých dějin, zdůrazňujícím naše trpitelství po Bílé hoře, který mu je jaksi „suchozemsky“ tradiční, nezohledňující širší kontext habsburských pokusů o říši. Myslím, že pokud se někdy podaří český příběh dobře usouvztažnit s globálními dějinami, je dost možné, že právě tento „tradiční“ výklad, zdůrazňující druhé nevolnictví a brutální rekatolizaci, bude přesvědčivější než dnes tolik populární snahy o „boření mýtů“. Uvidíme totiž patrně především to, jak moc regresivní byl habsburský pokus o impérium i v globálním měřítku.

Návrat korzárů?

Kniha je poněkud nevyvážená; zatímco v historických kapitolách se autor mnohem víc věnuje velmocenské politice než námořnímu obchodu, v kapitolách ze současnosti je obchod klíčovým tématem. Popis tu je plastičtější a také otevřenější nepravidelnosti, která k moři patří. Někde to je až paradoxní: zatímco v historických pasážích se autor pirátství a korzárství v podstatě nevěnuje, když jde o dnešek, vidí význam pirátů a klade zajímavou otázku, zda nás s nástupem multipolarity nečeká i nástup korzárů. Také v těchto pasážích knihy se ale dostavuje jisté zklamání z nepokrytých témat. Romancov nám představuje pozoruhodný problém plavby pod „výhodnou vlajkou“ (tedy vlajkou států, které mají nižší nároky například v ekologických otázkách), marně bychom ale v textu hledali hlubší pohled na ekologickou zátěž, kterou námořní doprava přináší.

O zítřku můžeme jenom spekulovat. Námořní doprava je klíčovou a zároveň upozaďovanou stránkou procesu globalizace, který narazil na své meze během pandemie covidu. Jestliže Romancov barvitě popsal v úvodních pasážích středověký mor jako „nemoc z obchodu“, která udeřila dříve a více na ta místa, která byla zasíťována v globálním obchodu, těžko si nevzpomenout právě na covid. Především ale pandemie ukázala neudržitelnost situace, kdy nejsme soběstační ani na úrovni kontinentů. Ohromné množství kontejnerů se zbožím přepravovaných po moři s tím přímo souvisí.

Jakkoli dnes mluvíme o deglobalizaci, vý­­znam moře a s ním spojené nestability tu s námi zůstane. Je velkou zásluhou Romancovovy knihy, že nám tento význam připomněla. Snad přispěje k diskusi i o těch stránkách moře, které autor opomněl.

Autor je politolog a publicista.