Řecký režisér Jorgos Lanthimos ve svém novém filmu vytvořil fantaskní svět, v němž se i z naprostého zmaru může zrodit čisté dobro. Silně stylizovaný snímek Chudáčci, který získal hlavní cenu benátského festivalu, pozoruhodně pracuje s motivy feminismu i svobody a je autorovým nejplastičtějším dílem.
Extravagantní filmař Jorgos Lanthimos natočil na první pohled klasický žánrový příběh. Malé Belly se ujímá geniální doktor Godwin Baxter a pomocí experimentální operace z ní vytvoří fascinující bytost – s tělem dospělé ženy a myslí dítěte. Bella se ze zvídavého batolete postupně mění v okouzlující ženu, která chce prozkoumat možnosti svého těla i světa. Touží utéct z domova, který během svého rapidního vývoje prakticky neopouštěla, a chopí se první příležitosti poznat život mimo zdi domácího vězení. Se zhýralým právníkem se vydá na dobrodružnou výpravu, namísto svobody ale naráží jen na další okovy, ať už v podobě patriarchálního systému, nebo jiných společenských konvencí. Muži v protagonistce vidí pouze projekci svých tužeb, ať už jde o zázračnou dceru, nespoutanou cestovatelku nebo krásku v nesnázích. Dívka se musí naučit postavit sama za sebe.
Viktoriánské paralely
Příběh podle stejnojmenného románu britského spisovatele Alasdaira Graye, jehož děj se odehrává v blíže nespecifikované době, nápadně připomíná Frankensteina (1818, česky 1966). K němu odkazuje už jméno geniálního Baxtera, které je totožné s rodným příjmením Mary Shelley, autorky slavného románu o ambiciózním vynálezci a jeho monstru. Ale zdaleka nejde o jedinou inspiraci. Laboratorní prostředí, ve kterém Bella vyrůstá, i stylizace postav připomínají gotický horor Crimson Peak (Purpurový vrch, 2015) Guillerma del Tora. Emma Stone, představitelka hlavní role a zároveň producentka Chudáčků, jako inspiraci jedné z vrcholných scén snímku uvádí také komedii Hoří, má panenko (1967) Miloše Formana. Dále lze vidět vliv Luise Buñuela nebo odkazy k Drákulovi (Dracula, 1992) Francise Forda Coppoly.
Eklekticky vystavěné dějiště Chudáčků v sobě mísí viktoriánské a futuristické motivy a osobitá je i móda, která též kombinuje současné a dobové prvky. Vyumělkovaný svět ani pestrobarevný šatník nicméně v dramatu nehrají větší roli a poněkud samoúčelné je i dělení na kapitoly, které vlastně jen umocňuje místy úmornou stopáž a nijak nereflektuje vývoj protagonistky. I některé z dějových zastávek jsou do filmu zasazeny spíše jako žánrové tropy – jednoduše proto, že v mantinelech příběhu je jejich existence očekávatelná. Jako by ve scénáři, který se jinak netrápí se skutečnými reáliemi ani s hlubší psychologií, nesměla chybět scéna, kdy je uměle vytvořená bytost konfrontována s krutostí okolního světa. Tato rovina je ovšem následně opuštěna a střet hrdinky s nespravedlivým rozdělením majetku ve společnosti vyznívá do prázdna.
Chudáčci jsou tak nejsilnější v momentech, kdy se soustředí na jednu myšlenku a neutíkají k přehnané stylizaci ani ke snaze pojmout mnoho vrstev naráz. Okamžiky, kdy Lanthimos zpochybňuje uspořádání našeho světa prostřednictvím pravidel vlastního vesmíru, jsou o to silnější, že tvůrce své závěry divákům nevnucuje. Pouze klade otázky vycházející z paralel fantaskního příběhu se skutečností. Může být žena ve světě mužů skutečně svobodná? Může být sexuální práce coby komodifikace vlastního těla emancipací, anebo pouze dalším područím? A co sexuální liberalizace? Odpovědi musí publikum najít samo.
Budování světů
Jorgos Lanthimos je nejvýraznějším představitelem hnutí přezdívaného „řecká divná vlna“. Generaci režisérů, kterých se silně dotýkala ekonomická krize, spojovala nejen vzájemná podpora, ale také koncentrace na absurditu, rodinné katastrofy a rozpad hodnot vyznávaných moderní společností. Kromě Lanthimose patří k hnutí například Alexandros Avranas, Athina Rachel Tsangari nebo Elina Psykou.
Lanthimosovy snímky stojí na budování bizarních světů, jejichž pravidla jejich obyvatelé z principu nezpochybňují. V režisérově přelomovém dramatu Špičák (Kynodontas, 2009) umělý svět pro své děti vytváří patriarcha, který izoluje rodinu v domě odříznutém od civilizace. Jeho potomci tak hovoří vlastním jazykem, o kauzalitách vnějšího světa mají pokřivené představy a bezmezně věří všemu, co jim otec namluví. Dysfunkční rodinné vazby Lanthimos zkoumal i v pozdějším psychothrilleru Zabití posvátného jelena (The Killing of a Sacred Deer, 2017), který je sice do známých reálií zasazen podstatně více, i v něm ale postavy svými rozhodnutími narušují divácké očekávání i konvence realistického vyprávění. Ani protagonista romantického dramatu Humr (The Lobster, 2015) nepátrá po tom, jak vznikl nelogický řád světa, v němž žije. Hrdina jednoduše ví, že pokud si během několika týdnů nenajde životní partnerku, bude proměněn ve zvíře. A když se přece jen rozhodne s tímto pravidlem bojovat, naráží jen na další zákony. Hrdinka krátkometrážního snímku Nimic (2019) se zase příliš nepodivuje tomu, že náhodná žena z metra imituje každý její pohyb, následuje ji domů a mění trajektorii jejího života.
Feminismus z umělého světa
Stylizace Lanthimosových filmů může narušovat diváckou snahu empatizovat s postavami, porozumět jim a napojit se na jejich příběh. I v Chudáčcích si režisér úzkostlivě zachovává odstup. Postavy jsou často snímány širokoúhlým objektivem, což společně s místy téměř infantilní hudbou Jerskina Fendrixe umocňuje bizarní nádech dění.
Chudáčci obsahují řadu sexuálních scén, i ty jsou ovšem natočeny bez většího napojení na postavy. Na druhou stranu přes jejich množství film nikdy nesklouzává k voyeurismu. Sex je pouhým prostředkem hédonistické fáze Belliny cesty za emancipací. Až hmatatelná lidskost, která navzdory autorské distanci vystupuje na povrch, je ze značné části dána výkonem Emmy Stone, po zásluze oceněné Zlatým glóbem. Zdatně jí sekundují „adoptivní“ otec Willem Dafoe a Mark Ruffalo v roli zbohatlíka, který je Bellinou zvídavostí a touhou po volnosti očarován i zděšen.
Chudáčci se pravděpodobně nevyhnou srovnávání s Barbie (2023) Grety Gerwig. Oba snímky jsou silně stylizované a feministické, oba (ačkoliv každý jinak) podchycují čistě ženskou zkušenost. Příběh z růžového Barbielandu ale ve snaze o univerzálnost utíkal ke zbytečné doslovnosti, zatímco Lanthimos svůj film drží daleko od skutečného prožívání, a jeho svědectví o procesu emancipace je tak mnohem hlubší.
Autorka je filmová publicistka.
Chudáčci (Poor Things). Irsko, Velká Británie, USA 2023, 141 minut. Režie Jorgos Lanthimos, scénář Tony McNamara, kamera Robbie Ryan, hudba Jerskin Fendrix, hrají Emma Stone, Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef, Christopher Abbott ad. Premiéra v ČR 25. 1. 2024.