Zpráva o ukončení činnosti PC Music na konci minulého roku zaskočila fanoušky i spřízněné hudebníky. Vizionářský projekt britského producenta A. G. Cooka během dekády své existence zásadně proměnil klubovou scénu a svým způsobem pronikl i do mainstreamu.
V prosinci 2013 vystupovala v dnes již zaniklém pražském klubu Neone dnes již nežijící producentka Sophie. Nad ránem jsme vedli dlouhou debatu o klubové hudbě a Sophie mi v odpovědi na mou otázku po „next big thing“ naznačila, že bych měl sledovat aktivity tehdy nově vzniklého netlabelu PC Music. V té době mělo vydavatelství A. G. Cooka za sebou teprve pár releasů od tehdy neznámých jmen jako Danny L Harle, Hannah Diamond, easyFun, Dux Content nebo GFOTY, přičemž každé z nich reprezentoval profil v duchu postinternetové estetiky využívající neumělé 3D avatary a upomínající na vaporwave. Jejich hudba vůbec nezněla jako tehdejší klubová produkce a po pravdě jsem z ní měl na první poslech smíšené pocity.
Pokud bych měl ten zvuk nějak popsat, asi bych použil anglické slovo „uncanny“. Odlišnost této hudby mi nedávala spát – referenční body jsem našel až po zevrubné internetové rešerši a sahaly od frenetických videí Ryana Trecartina a ztřeštěných estrád …
