Může být autobiografické vyprávění spolehlivé? A co v nás zůstane, když analyzujeme své vzpomínky? Takové otázky klade románový debut Marka Torčíka, nazvaný Rozložíš paměť. Snaha nalézt na ně odpověď je natolik naléhavá, otevřená a bolavá, že zastiňuje občasná klišé, k nimž autor sklouzává.
Děda alkoholik terorizuje své okolí, zejména vypravěčovu matku, která vedle úmorné práce v domácnosti dělá v továrně, aby splatila dluhy otce svého dítěte. To po ní zdědilo úzkost, a navíc je – k jejímu nepochopení a znechucení všech – prostě jiné… Témata jako generační trauma, nepřekročitelný kruh chudoby nebo vyrovnávání se s vlastní sexualitou ve světle první lásky vstupují v románu Marka Torčíka Rozložíš paměť do dialogu s tématem ústředním – samotným vyprávěním.
Próza, jak napovídá už titul, problematizuje paměť. A spolu s ní také zapomínání, neochotu si vzpomenout či možnost uchopovat vzpomínky jako příběhy, které se ovšem vyznačují značnou nespolehlivostí. Obzvlášť pokud vypravěč zprostředkovává svůj vlastní příběh. Odráží to i výstavba Torčíkova románu. V rámci jednotlivých kapitol, označených letopočty 2007 nebo 2021, se vzpomínání tříští do krátkých odstavců. Od ústředních časových linií příběhu se přitom dostáváme leckdy až před …
